Jan Fingerland: Čínští komunisté slaví 100 let. Co chystají do další stovky?

4. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Čínský prezident Si Ťin-pching a oslavy stého výročí založení Komunistické strany Číny

Z určitého pohledu je Komunistická strana Číny mimořádně úspěšná. Po většinu své existence vládne obrovské zemi. Je to díky zvláštní kombinaci tuhosti a pružnosti, kterou nepřestává vykazovat i nadále. Na počátku byla organizace o pár desítkách členů a trvalo další desítky let, než čínští komunisté dosáhli moci. Když se jim to podařilo, už ji nikdy nepustili.

Přitom během této doby několikrát zcela převrátili to, co hlásají nebo vyžadují po svých poddaných. Čínští komunisté nyní své zemi vládnou více než 70 let, stejně dlouho jako kdysi komunisté v Rusku. Jenže na rozdíl od kdysi zcela fyzicky i myšlenkově vyčerpané Komunistické strany Sovětského svazu její čínská sestra našla elixír mládí právě ve schopnosti neustálé redefinice cílů i sama sebe.

Permanentní kontrarevoluce

Čtěte také

V prvních desetiletích po svém vítězství stála moc čínské komunistické strany na totální kontrole státu a společnosti, ideologickém zápalu a stálé indoktrinaci. To mimo jiné vedlo ke smrti milionů lidí hlady nebo na šibenici.

V druhé fázi se permanentní revoluce zaměřila na popření dosavadního vývoje, jenže na rozdíl od svých evropských souputnic toto salto ustála a dosáhla řady úspěchů, zejména ekonomických. Jenže i ty představovaly nebezpečí.

Tehdejší vůdce čínských komunistů Teng Siao-pching se prý o Michailu Gorbačovovi vyjadřoval s opovržením. Jen hlupák prý dělá politické reformy před těmi ekonomickými. Historie mu dala za pravdu, přinejmenším v čínských podmínkách.

Čtěte také

Druhým zlomem byl rok 1989, kdy se ukázalo, že ani čínští studenti nejsou imunní proti vůni svobody a demokracie. Tehdy se vyjevilo, že čínští komunisté jsou – na rozdíl třeba od těch ruských nebo i českých – připraveni kvůli setrvání u moci udělat cokoli.

Na Západě se odborníci tolik neznepokojovali, rozvoj trhu, posilování střední třídy a větší oběh informací měl Čínu přivést k liberalizaci tak nějak automaticky. Možná by jí i přivedl, ale současné vedení tento trend včas začalo blokovat a opět se dialekticky obrací zpět k novému vydání totalitní kontroly nad společností i státem – a nejde jen o orwellovský systém elektronické kontroly a bodování občanů, o kterém se často hovoří.

Kupředu zpátky

Čtěte také

Čína se oficiálně vrací k marxismu, který nějak hodlá skloubit se svou verzí tržního hospodářství. Nejde jen o ideologii. Komunistická strana začala systematicky umisťovat své kádry do soukromých firem a významné podniky se snaží více regulovat. V tomto ohledu se snaží skloubit dva rozdílné cíle.

Na jedné straně si chce udržet kontrolu nad ekonomikou, nebo ji zvýšit. Současně potřebuje zachovat co nejvýkonnější hospodářství, protože legitimita režimu stojí na schopnosti generovat stále větší blahobyt a pracovní místa. To ale bude možné jen při zachování volné konkurence myšlenek a inovativnosti.

Uvnitř samotné organizace také probíhá proměna. Současný předseda Si Ťin-pching nehodlá, jak kdysi jeho předchůdci, po deseti letech odejít a disciplinovaně uvolnit místo dalšímu. Naopak obnovil kult osobní moci podobný tomu Mao Ce-tungovu. Dosud relativně masová strana se zřejmě hodlá zmenšovat na užší elitu s prominentním přístupem k pozicím ve státě nebo dozorovém aparátu.

Jan Fingerland

Komunistická strana právě vstoupila do druhé stovky. Jestli ji dokončí, samozřejmě nevíme. Pokud ano, jen díky uplatnění obou principů – vůle k moci a schopnosti se vždy znovu zcela proměnit.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio