Jan Fingerland: Avneryho lekce
Během života stačil být radikálem nacionalistickým i mírovým, a svou nejednoduchou pozici si užíval. Uri Avnery, izraelský levicový novinář a politik, odešel symbolicky v době, kdy dějiny potvrdily i vyvrátily mnohé z toho, co v životě říkal a dělal.
Uri Avnery se koncem 30. let jako patnáctiletý stal příslušníkem extremistické židovské organizace v době, kdy páchala násilné činy proti arabským civilistům. Po druhé světové válce se stal pacifistou, aby se během izraelské války za nezávislost v roce 1948 stal hrdinou boje nového státu o samotnou existenci, protože ji chápal jako boj na život a na smrt.
Jsou to jen některé ze zdánlivých rozporů v životopisu muže, který se narodil v roce 1923 v Německu, a kdyby v roce 1933 nepřišli k moci nacisté, možná by v něm strávil zbytek života. Jeho osudem bylo stát se jedním z nejvýraznějších opozičních hlasů v izraelském veřejném životě v mnoha otázkách.
Vizionář kontra realita
Pro mezinárodní publikum byla nejzajímavější jeho pozice k palestinské otázce. Stal se hlasatelem myšlenky, že by vedle židovského státu měl vzniknout ještě jeden arabský, tedy nezávislá Palestina. Chápal to jako otázku spravedlnosti, ale i jako způsob, jak umožnit i samotnému Izraeli pokojnou existenci do budoucnosti.
Vrátí se někdy miliony Palestinců do Izraele, jak chce hnutí Hamás? Podle odborníků je to utopie
Pochopit problém mezi Izraelem a Palestinou je pro běžného Čecha nadlidský úkol. Musíte totiž zapátrat hluboko v historii. V roce 1948 uteklo a bylo vyhnáno na 700 tisíc Palestinců, kteří dnes mají přes 5 milionů potomků.
Tuto vizi propagoval dávno před tím, než se stala v Izraeli běžnou myšlenkou, ba dokonce hlavním proudem, protože se k ní, byť možná jen rétoricky, hlásí i Benjamin Netanjahu. Snažil se o komunikaci s představiteli Palestinců a v roce 1982 dokonce osobně navštívil Jásira Arafata, šéfa Organizace pro osvobození Palestiny v jeho tehdejším sídle v libanonském Bejrútu.
Avnery vycházel celý život z přesvědčení, že utopie není sprosté slovo a že tak, jako Izraelci nejdříve nevěřili na jednání s egyptským prezidentem Sadatem a pak s ním uzavřeli mír, zrovna tak se jednou dohodnou i s palestinským vůdcem.
Avneryho obdivovatelé a spolupracovníci mluví o tom, že byl vizionář a prostě předběhl svou dobu. Izraelští politici Rabin a Peres se více než deset let po Avnerym s Arafatem také setkali a dohodli na postupném ustavení nezávislé Palestiny – shodou okolností na toto pondělí připadá přesně 25. výročí dokončení dohod z Osla.
Současně Avnery čelil silné kritice, na jeho osobu radikálové spáchali několik útoků a někteří poslanci tvrdili, že jednáním s Arafatem spáchal vlastizradu. Pomineme-li politicky a emocionálně motivované nepřátele, přesto zbydou kritici jiného druhu.
Například s Jásirem Arafatem se setkal v době, kdy to ještě byl regulérní terorista a jak se později ukázalo, nikdy nehodlal s násilným bojem přestat. Naopak není jasné, zda hodlal přistoupit na princip dohod z Osla, který by zcela zastavil boj za zničení Izraele. Ani dnes se nezdá, že by se vznik Palestinského státu dal považovat za nejlepší cestu k uklidnění situace, jakkoli ani ta současná není uspokojivá.
Očima nepřítele
Kolem Avneryho panuje určitá nejasnost, budeme-li hovořit o jeho vnímání v evropském nebo americkém světě. Avnery byl představitelem určitého proudu v izraelském, a obecně židovském politickém, intelektuálním a duchovním životě. Ten přichází s absolutními požadavky na vlastní stranu a nehledí přitom napravo ani nalevo – tak například činili už bibličtí proroci.
Někdy je činnost takových mužů a žen obdivuhodná a důležitá. Jindy sehrávají úlohu užitečných idiotů – jak se pak ukazuje, když se výroky těchto osobností stávají nástrojem v boji proti Izraeli, sionismu, nebo rovnou Židům. To je vidět například na právě vrcholící krizi kolem debaty o antisionismu a antisemitismu v britské Labour Party a některých židovských hlasech v ní.
Sám Avnery se považoval za idealistu a provokatéra pro dobrou věc. Právě on - v útlém mládí přívrženec židovského nacionalistického podzemí - kdysi napsal, že rozdíl mezi „bojovníkem za svobodu“ a „teroristou“ je jen otázkou perspektivy.
Desítky let strávil tím, že se snažil o takové tezi přesvědčit ostatní Izraelce. S jen velmi omezeným úspěchem. Přesto se s ním lidé, jako je pravicový prezident Rivlin, loučili jako s velkým bojovníkem za svobodu vyjadřování a za lekci, že na skutečnost se dá dívat z různých úhlů – třeba i očima nepřítele.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.