Jan Fingerland: Američané, Saúdi a Izraelci slibují velké překvapení
Velké průlomy se odehrávají dvojím způsobem. Dlouho se k nim schyluje, anebo se projeví náhle. Teď se mluví o možnosti vzájemného uznání mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. To by spadalo pod obě kategorie.
O tom, že by se mohlo odehrát epochální smíření dvou téměř sousedních států, Saúdské Arábie a Izraele, svědčí tři náznaky. Americký prezident Biden si neodpustil veřejnou poznámku, že se něco takového chystá. Není jisté, jestli mu to jeho poradci doručili, anebo je to jedno z jeho typických podřeknutí. Ví se také, že někteří jeho poradci byli v Saúdské Arábii opakovaně.
Čtěte také
Benjamin Netanjahu se zas během hovoru o železničním spojení ze severu Izraele až na jih nahlas zasnil o tom, že jednou koleje povedou třeba až na Arabský poloostrov. Nejdiskrétnější byli zatím Saúdi.
Možný posun naznačovaly články v novinách, které zdůrazňovaly dávno známý, ale potlačovaný fakt, že Izrael vlastně nikdy nepředstavoval hrozbu pro saúdskou monarchii. Spíše tedy „vysílaly signály“ prostřednictvím vládou kontrolovaných médií.
Viditelná tendence
O tom, že by Izraelci a Saúdové mohli uzavřít mír, respektive navázat diplomatické vztahy a vzájemně se uznat, ale ovšem spekulovalo už dávno. Zejména poté, co takovou smlouvu uzavřel s Izraelem Bahrajn, který je de facto saúdským protektorátem, a nemohl by podobný krok udělat bez souhlasu Rijádu.
Čtěte také
Ke smíření s Izraelem, respektive s jeho existencí, se v rámci takzvaných Abrahámovských dohod přidaly i další arabské státy, jako Maroku, Súdán nebo Emiráty, a protrhly tak dlouhodobý oficiální bojkot židovského státu ze strany arabského světa.
Tyto posuny se odehrávají v kontextu velké proměny celého regionu, potřeby bojovat se suchem, nezaměstnaností mladé generace, způsobené nedostatečným technologickým rozvojem, odchodem světa od ropy i obavami z nárůstu vlivu Íránu a ústupu Spojených států. Saúdská Arábie ale není ledajaký stát, ale bohatý ropný exportér, na kterém mnozí ostatní závisejí, konzervativní mocnost, a také země s určitým náboženským statusem, na jejím území leží Mekka a Medina.
Teď tedy možná nastává doba, kdy se přidá i Rijád. Podle neoficiálních informací by si ale nechal svůj souhlas dobře zaplatit, nikoli samozřejmě v penězích, kterých má zatím dost, ale ústupcích a garancích. A žádal by je po Izraelcích i Američanech.
Čtěte také
Pro Bidena by uzavření této dohody bylo velkým zahraničněpolitickým úspěchem krátce před prezidentskou kampaní ve Spojených státech, jež by mimo jiné smazala pachuť po rychlém odchodu z Afgánistánu, a dorovnala Abrahámovské dohody, spojované s Trumpovou érou.
Jenže Saúdi to vědí, a dohoda s Izraelci pro ně není otázka přežití. Od Washingtonu by chtěli pokročilé zbraně, které by je ochránily před íránskými raketami. Ale také by žádali bezpečnostní garance, které by se téměř blížily členství v NATO. A v neposlední řadě civilní jaderný program – nic z toho se americké administrativě, a zejména kongresu, nebude chtít dát.
Otázka ceny
Saúdi se také pasují do role těch, kdo jsou garanty palestinského osudu, a od Izraelců by žádali různé sliby, například neanektování Západního břehu, které v Izraeli chce uskutečnit část pravice, zastavení výstavby osad a další podobné kroky, které by otevřely cestu k dvojstátnímu řešení.
Čtěte také
Panuje spor o to, zda jde Saúdům o skutečnou pomoc Palestincům, a nebo jen udržení tváře, protože palestinská věc už téměř žádné arabské vládě na srdci neleží.
Saúdi vědí, že Američané i Izraelci o takovou dohodu velmi stojí, a budou ochotni hodně dát. Izraelci odpovídají, že i Saúdi by měli, slevit, protože na rozdíl od Abrahámovských dohod věc vyžaduje souhlas Kongresu. S Bidenovou administrativou u moci získají i hlasy republikánů, po případném nástupu republikánského prezidenta by demokraté možná už ruku nezvedli.
Američané po Rijádu budou na oplátku žádat různé kroky, třeba velkorysejší financování Palestinské autonomie nebo zchlazení kontaktů s Čínou – jež nedávno zprostředkovala saúdské smíření s Íránci.
Zajímavá situace by byla v Izraeli, kde u moci vládne koalice s vysokým podílem nacionalistů až extremistů, kteří chtějí anexi a osady. Benjamin Netanjahu by těžko vysvětloval Izraelcům, že zahodí historickou šanci na smíření s klíčovým státem regionu, jen aby vyhověl politikům, kterými sám pohrdá. Pak by se mohlo stát, že vidina dohody ukončí tuto vládní koalici.
Všichni zasvěcení zdůrazňují, že nic není za rohem, a jednání by zabrala celé měsíce. Pokud se plán podaří, nikdo nebude moci tvrdit, že je překvapen.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
