Jan Fingerland: Saúdi Američanům nabízejí geopolitický reparát

První událost, tedy náprava vztahů mezi Rijádem a Teheránem přišla po tajných jednáních, a tedy i trochu nečekaně. Zprostředkovatelem byla navíc Čína, což symbolicky i reálně oslabuje americký vliv v této části světa ve prospěch Pekingu.

Byla to odpověď na ochabující americký zájem a současně signál do Washingtonu, že se má více snažit, protože Rijád už se na něj spolehnout nemůže. A proto, že opak povede k dalšímu posilování jeho geopolitického rivala v Pekingu.

Po Íráncích Američané

Čtěte také

Jan Fingerland: Íránský jaderný program je zpátky, ale kde?

Asi tedy není náhoda, že zhruba v téže době se objevila zpráva tvářící se jako únik ze zákulisních jednání, podle které Saúdi jednají o nové spolupráci i s Bidenem a jsou ochotni udržovat vztahy i s Amerikou. Ovšem ne zadarmo. Američané chtějí vliv, případně saúdsko-izraelské sblížení, jímž by Biden dorovnal Trumpův podíl na Abrahámovských dohodách.

Rijád za to – prý – žádá, aby Američané uvolnili některé dosud embargované zbraně a dodávaly je i do Saúdské Arábie. Žádají i bezpečnostní garance. Nejzajímavější položkou údajných saúdských požadavků je spolupráce v jaderné oblasti. Tedy že Američané technologicky pomohou Saúdům v rozvoji jejich nukleárních energetických projektů.

Saúdská Arábie hodlá v příštích letech vystavět až šestnáct jaderných elektráren. Ani ona nechce být závislá na ropě a je pravda, že už teď hodně investuje do alternativních zdrojů, zejména solárních. Co se jaderných elektráren týče, ví se o kontaktech s Jihokorejci a Francouzi.

Čtěte také

Jan Fingerland: Arabské země se shodly, že se neshodnou

Jenže také se ví, že kde je jaderné know how civilní, tam se s velkou mírou pravděpodobnosti objeví i sen o jaderných zbraních. A Saúdská Arábie naznačuje svůj zájem o nukleární zbraně už desítky let. Podle některých spekulací pákistánskou jadernou bombu vlastně financovali oni a mají ji tam takříkajíc uskladněnou pro případ, že ji budou potřebovat.

V roce 2009 řekl tehdejší král Abdulláh prezidentu Obamovi, že pokud bude mít jadernou zbraň Teherán, pořídí si ji Rijád také. A něco podobného řekl roku 2018 i současný vládce, korunní princ Mohammed.

Bidene, co teď?

Teď víme, že Írán obohacuje uran na téměř zbrojní čistotu a Saúdi opět sáhli po amerických zárukách. To staví jejich dohodu s Íránem do jiného světla, jako moudrý, ale velmi nejistý pokus o stabilizaci situace. Jakoby Saúdi říkali, že trvalému smíření s Íránci nevěří.

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Izrael chce zmařit nový návrh dohody o íránském jaderném programu

Američané vlastně dostávají šanci na geopolitický reparát poté, co jim teď čerstvě vypálil rybník Peking. Ovšem i oni mají své pochybnosti, jak velkou cenu mají zaplatit. Saúdská Arábie by zřejmě byla ochotna přistoupit na podobnou smlouvu jako Emiráty v roce 2009.

Ty dostaly technologii pro vlastní jadernou elektrárnu, výměnou za to, že se vzdají vlastního jaderného vývoje, ale také za americký závazek, že Washington bude bránit vojenské nuklearizaci Íránu – to se mu zatím moc nedaří.

Jan Fingerland, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Paralelně s tím se i Washington ptá, jestli pomoc s jadernými technologiemi v jakékoli formě je prozíravá. Ještě dnes je tam cítit úleva, že Spojené státy kdysi nepomohly v této věci šáhově Íránu – protože by padl do rukou zcela jinému režimu. Na Blízkém východě se může držitel moci nečekaně změnit, jak jsme viděli i v posledních letech.

Míč je teď na Bidenově straně a může ovlivnit situaci v regionu i na celé generace, vlastně hraje o velkou část svého odkazu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu