Jan Fingerland: Podivuhodný odkaz Jusúfa Karadávího
Islám nemá papeže ani žádnou jinou ústřední autoritu. Egyptský, a později katarský duchovní Jusúf Karadáví se ale dostal hodně blízko k tomu, aby byl považován za nejvlivnějšího islámského kazatele posledních desítek let. Nepochybně patřil i k těm velmi kontroverzním. V pondělí krátce po svých 96. narozeninách zemřel.
Zvláštní postavení Jusúfa Karadávího odráží už jen to, že ho jedni připomínají jako propagátora umírněnosti a mezináboženského dialogu a jiní jako radikála a extremistu. Karadávího je totiž obtížné zařadit – kritizoval ženskou obřízku i kamenování, ale také žádal bičování homosexuálů a trest smrti za odpadlictví od islámu.
Čtěte také
Narodil se v roce 1926 do zbožné rodiny v Egyptě, kde až do začátku 60. let žil. Dostalo se mu náboženského vzdělání, už v deseti prý uměl nazpaměť celý korán. Je příznačné, že měl problémy se státními úřady za krále Farúka i po po jeho svržení, za prezidenta Násira.
Měl blízko k hnutí Muslimských bratrů, kteří snili o svržení obou režimů a jejich nahrazení náboženským zřízením. Sám Karadáví vyřešil svou situaci odchodem do Kataru, kde prožil největší část svého života.
Televizní islám
Čtěte také
Byl plodným autorem, údajně napsal přes 120 knih, ale největší proslulost mu zajistilo něco jiného. Totiž zřízení nadnárodní televize al-Džazíry v roce 1996. Ta mu poskytla platformu pro kázání i pravidelný pořad, ve kterém se vyslovoval ke každodenním problémům života diváků.
Dosáhl historicky bezprecedentní pozice televizního kazatele, který mohl oslovoval miliony lidí v desítkách států. Tento fenomén, spolu s internetem, značně pozměnil podobu islámu a oslabil zavedené a relativně umírněné instituce, jako je káhirská univerzita al-Azhar.
Al-Džazíra, televize s jasnou politickou linií a navíc jeho „domovská stanice“, Karadávího připomněla jako hlasatele umírněnosti a smíření. Jenže jeho kariéra je mnohem problematičtější, a on navíc sám během života změnil na některé otázky názor. Například nesouhlasil s nejvyšší duchovní autoritou Saúdské Arábie ohledně legitimity sebevražedných útoků, ale později názor změnil, snad s výjimkou útoků na Izraelce.
Čtěte také
Usiloval o vnitromuslimský dialog, a ačkoli byl sunnita, vyslovil se ve prospěch libanonského šíitského Hizballáhu. Když ale vypukla syrská občanská válka a Hizballáh se zapojil do bojů na straně prezidenta Asada, označil tuto šíitskou organizaci, doslova Alíovu stranu, za stranu Satanovu.
Obecně také podporoval právo veřejností na vzpouru proti svým vládcům, například během arabského jara. To souvisí s tím, že většina blízkovýchodních režimů, včetně diktatur, byla a je sekulární a odpor proti nim byl často naopak veden z náboženských pozic. Vzpoury proti blízkovýchodním vládám podporuje i kararský stát a jeho televize al-Džazíra, ve které Karadáví vystupoval – ovšem jen pokud není nesouhlas namířen proti katarské vládě.
Revolučně zpátky
Čtěte také
Řadu Karadávího postojů lze chápat jen v souvislosti s hlavním politickým a ideologickým lomem současného Blízkého východu, ve kterém na jedné straně stojí zastánci stability, tedy Egypt, Saúdská Arábie a její satelity, jako je Bahrajn nebo Emiráty. A částečně i Izrael.
A na druhé straně hlasatelé změny, tedy nejen malý Katar, ale také Turecko, Muslimské bratrstvo v Egyptě i jinde a částečně také Írán. Proto mohl Karadáví podporovat Bratrstvo proti egyptskému státu nebo Hamás a Hizballáh proti Izraeli, a v jistém smyslu i Saúdům. Ale už ne Hizballáh podporovaný Íránem proti sunnitským muslimům v Sýrii podporovaným ze Saúdské Arábie.
Zvláštní kapitolou byly jeho názory na Židy, Izrael, sionistické spiknutí, protižidovský terorismus nebo Adolfa Hitlera, ve kterých nepřekročil očekávání svého publika. Výjimku asi učinil jen jednou, v často zmiňovaném vystoupení na téma arabského a muslimského zaostávání. Kritizoval nedostatek pracovitosti mezi svými lidmi a velebil západní přičinlivost.
Při té příležitosti k překvapení mnohých pochvalně zmínil skutečnost, že Izrael vítězí nad svými protivníky pomocí pracovitosti a přemýšlení. Zemřel kontroverzní kazatel, který se kontroverzí nebál.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
