Jan Fingerland: Palestinci si přijeli do Turecka nevyřešit své spory

K setkání předsedu Palestinské autonomie Mahmúda Abbáse a vůdce hnutí Hamás Ismaíla Haníy pozval turecký prezident Erdogan. Schůzku údajně inicioval Abbás, podle jiných zdrojů musel Erdogan vyvinout na obě palestinské organizace velký tlak, příčinou či záminkou byla izraeská operace v Dženínu, která vystavila Hamás i Fatáh velké zkoušce vztahů, i podpory ze strany Palestinců.

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Boj o palestinské nástupnictví pokračuje

Hamás i Fatáh jsou od roku 2007 v de facto válečném stavu, a vzájemně si hlídají vliv té druhé na svém území, tedy v Gaze nebo na Západním břehu. Fatáh se obává, že Hamás se neustále snaží prostřednictvím svých lidí rozkolísat situaci na Západním břehu, například ozbrojenými akcemi proti Izraelcům.

Bratrský spor

Fatáh - na rozdíl od Hamásu - alespoň formálně usiluje o dohodu s Izraelci, a současně si potřebuje uchovat status hlavního obhájce palestinských zájmů, musí tedy složitě vyvažovat neslučitelné úkoly. Projevilo se to i během izraelské operace v Dženínu, kdy část Palestinců chápala autonomii jako spolupodílníka Izraelců, jiná část ovšem zase vinila Hamás z toho, že svou činností na území tábora přivolal na Dženín tuto pohromu.

Čtěte také

Impotence vedení palestinského Fatahu pomalu oslabuje bezpečnost všech. Pád vlády by ale znamenal tragédii, varuje novinář Szántó

Schůzka v Ankaře se konala krátce před již dříve dohodnutým setkáním palestinských frakcí v Egyptě, který je jinak hlavním arbitrem palestinských sporů. Jenže do Turecka nedorazili představitelé menších frakcí, jako je Islámský džihád, Demokratická fronta pro osvobození Palestiny a Lidová fronta pro osvobození Palestiny. Těm vadí, že orgány Palestinské autonomie v poslední době pozatýkaly přinejmenším desítky jejich členů na Západním břehu.

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Palestinští teroristé stupňují útoky v Izraeli

Jenže pod povrchem ale kvasí i spor v Gaze mezi Hamásem a Islámským džihádem. Hamás sice verbálně podporuje akce Islámského džihádu proti Izraeli, ale v letošním i loňském střetu Džihádu s Izraelci zůstal v podstatě neutrální. Chrání si výdobytky svých vlastních válek s Izraelci – totiž tisíce izraelských pracovních povolení pro obyvatele Gazy, cosi jako příměří s izraelskou armádou a také dohodnutý přísun peněz od zahraničních dárců, zejména Kataru.

Regionální vlivy

Setkání v Ankaře a budoucí jednání v Káhiře se odehrávají na pozadí rozsáhlejších mezinárodněpolitických posunů, které dopadají i na palestinskou politiku. Turecko se začalo sbližovat s Izraelem, například kvůli vlivu na těžbu ropy a plynu ve východním středomoří. To vedlo k oslabení turecké podpory Hamásu.

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás upevňuje moc

Současně se ale smířila Saúdská Arábie s Íránem. To vedlo k otevření možností pro Hamás získat opět saúdskou podporu, ale také napětí uvnitř hnutí, jak moc má opustit íránskou náruč ve prospěch většího přijetí v arabském světě, který na spojení s íránskými zájmy nehledí s porozuměním.

Vše ještě komplikuje postupné opětovné zapojování Sýrie do arabské politiky, což má vliv i na palestinské politické kalkulace.

Jan Fingerland, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Jenže je tu ještě pokus Turecka převyprávět se jako klíčový hráč v palestinských záležitostech, v čemž konkuruje nejen vzdálenějšímu Íránu, ale především zmíněnému Egyptu. Ostatně Erdogan se ve středu setkal nejen s palestinskými představiteli, ale také se už brzy sejde s Netajahuem – prvním izraelským premiérem od roku 2008. Politika vždy znamená zvažovat mnoho faktorů. Pro tu palestinskou to platí ještě mnohem více.

Autor je komentátor Českého rozhlasu