Jefim Fištejn: Kdo není hrdý na americkou vlast?
V době kolem Dne nezávislosti 4. července je ve Spojených státech zvykem zjišťovat, jak je to s hrdostí občanů na svou americkou vlast. Hrdost na americkou demokracii a její vymoženosti se všeobecně pokládá za důležitý ukazatel duševního zdraví tamní společnosti. Letošní výsledky sotva koho potěšily.
Prokazatelně došlo ke střemhlavému propadu pocitu hrdosti, s nímž průměrný Američan vzhlíží ke své domovině. Harry Enten, hlavní analytik televize CNN, neskrýval zděšení, když předkládal divákům čísla letošního průzkumu.
Čtěte také
Ve zkušebním vzorku, kde ještě loni čtyři z pěti Američanů byli na svou příslušnost jaksepatří pyšní, se nyní k takovému postoji hlásilo jen 36 procent dotázaných.
U příslušníků generace Z, jak jsou označováni lidé narození kolem přelomu tisíciletí, je to číslo ještě titěrnější – je to pouhých 24 procent. Celých 32 procent mladých lidí se pak za své občanství stydí, nebo jsou vůči němu lhostejní.
Američan se stydí, ale je spokojený
Jak rozumět takovému propastnému rozdílu oproti stavu před 10 lety, zvlášť na pozadí jiného ukazatele – spokojenosti se směrem vývoje Spojených států? V průměru deseti nejváženějších agentur úroveň spokojenosti činí nyní zhruba 43 procent, což je nejvyšší číslo za posledních 20 let. Řada agentur vůbec tvrdí, že se jedná o nejvyšší údaj za celou dobu měření.
Čtěte také
Jak může být stejný občan velmi spokojen s vývojem společnosti a zároveň se za ni stydět? Odpověď na tuto zdánlivě zapeklitou otázku je náramně jednoduchá: V dnešní Americe jeden stejný, zprůměrovaný občan neexistuje.
Záleží na tom, koho se ptáte. Děsivá čísla, která doslova šokovala analytika televize CNN Harryho Entena, se vztahují ke vzorku, složenému výhradně z voličů Demokratické strany. To její členové a sympatizanti se staví ke své domovině s neskrývaným odporem a mají pro ni jen slova odsudku.
Republikáni vs. demokraté
U jejich republikánských rivalů je situace radikálně jiná. Nezhoršila se ani o mrť. Zatímco v roce 2015, ve druhém funkčním období Baracka Obamy, hrdost republikánů na svou vlast činila 90 procent, nyní, při druhém prezidentství Donalda Trumpa, tento ukazatel dosahuje 92 procent.
Čtěte také
Jinými slovy – celá změna je v rámci statistické odchylky. Ani republikánskou omladinu z generace Z nepostihl obdobný příliv skepticismu vůči své domovině.
Obecně 9 z 10 republikánů pokládá vlastenectví za společensky prospěšný rys – u demokratů v to věří méně než polovina, kdežto skoro 40 procent si myslí, že láska k vlasti je v zásadě jev škodlivý a zavrženíhodný.
Tato statistika dává tušit, jak asi může vypadat Amerika a její vztah ke světu po případném návratu Demokratické strany k moci.
Zároveň nám to umožňuje pochopit, jakým řízením osudu se ideovým centrem této strany mohla stát frakce Demokratického socialismu vynášející na své zástavy klamavá hesla, která naše žitá zkušenost odhalila jako prázdná a falešná.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
