Jak zlepšit komunikaci dětí? Občas se s nimi najezte bez mobilů na stole, radí britská neurovědkyně

20. březen 2019

Roste počet předškolních dětí, které mají potíže s vyjadřováním. Počet školáků, kteří by potřebovali logopeda, se v letech 2007-2017 ztrojnásobil. Proč se to děje? Může to souviset s tím, že dětí žijí víc a víc v digitálním světě?

Nejen na to se Martina Mašková zeptala Susan Greenfieldové, renomované britské neurovědkyně a spisovatelky z univerzity v Oxfordu.
Na to je zajímavé se ptát… I když my všichni dospělí jsme docela obeznámeni se sociálními médii, Facebook funguje už nejméně 10 let, mnohdy si neuvědomujeme, že tu vyrostla celá nová generace, pro níž jsou sociální média způsobem života – možná jediným, který znají. Vyjadřují se úplně jinak než my. Otázkou je, zda je můžeme přitáhnout k reálnějšímu životu a do jaké míry nám v tom sociální média můžou pomoci.

Povinné předškolní vzdělávání smysl má. Do školek chodí víc dětí, ale ne všude, říká Valachová

Děti v mateřské školce zaujatě sledovaly program Rádia Junior

Už rok u nás platí tzv. povinné předškolní vzdělávání. Rodiče pětiletých dětí musejí své potomky posílat do mateřských škol. Těm, co to nevyhovuje, mohou zvolit individuální vzdělávání. Jaká je praxe?

Zvláště pro mnohé menší děti jsou technologie jejich svět, způsob existence, proto bychom s nimi měli trénovat osobní komunikaci. Musí se učit dívat na druhého člověka, číst řeč těla, tón hlasu nebo přijmout objetí. Když nedokážete v reálném čase pojmout, co vám někdo říkal, zamyslet se nad tím a navrhnout odpověď, budete možná preferovat spíš písemný styk. Jenže problém je v tom, že když s někým něco potřebujete domluvit, slova mají jen desetiprocentní vliv. Zvláště s malými dětmi je proto třeba komunikaci trénovat. I všechno ostatní, o čem jsem mluvila, je důležité, měly by se cvičit třeba v empatii. Děti by si spolu měly hrát a přitom to nedělají! Zmíněné potíže má celá dětská generace.

Jaké dětské hry pomáhají? Jaké zkušenosti s tím jsou v Británii?
Mluvím samozřejmě o hrách dětí mezi sebou navzájem a nikoliv s obrazovkou. Obrazovku o ničem nepřesvědčíte…Děti by si měly naslouchat, povídat si mezi sebou a říkat si třeba: Já budu kovboj a ty indián. Ty budeš princezna a já netvor. Teď budeš doktor a tak podobně. Když to dělají, nutí je to používat všech pět smyslů v trojrozměrném prostoru a to je úplně jiné, než když komunikují pouze s obrazovkou. Je potřeba žít a být v kontaktu s reálným světem, nenechat se uvěznit u počítače.

Susan Greenfieldová

Hodně lidí investuje čas a peníze, aby mohli žít v kybersvětě. Dřív nám technologie v reálném světě pomáhaly, ale teď ho nahradily. Je to úplně nový svět. Děti se tím pádem stávají občany nového světa, kde slyší jen určité zvuky, příliš nerozvíjejí motorické dovednosti, kde se klade menší důraz na osobní vztahy a větší na jednotlivce: to je můj Facebook, moje je to nebo ono. Málo rozvíjejí abstraktní myšlení, neumí udržet pozornost, stávají se navzájem tak trochu soupeři a jsou křehčí, nejsou si moc jisté vlastní identitou.

Neurony v mužské a ženském mozku jsou propojeny různě. Znamená to, že jejich mozky se v kontaktu s obrazovkou chovají jinak?
Neměli bychom příliš zevšeobecňovat, ale přece jen většina chlapců je soutěživější. To může pocházet z doby, kdy jsme žili v jeskyních. Dívky mnohem lépe vytvářejí mezilidské vztahy, protože už tehdy spolu musely něco dělat. Videohry tedy víc přitahují chlapce, je tam víc soutěživosti, agresivity, boje. Na dívky víc působí sociální média, což ale bohužel někdy posiluje šikanu, depresi a úzkostlivost, Může to vést i k sebepoškozování, to se týká hlavně náctiletých dívek.

Což je fenomén i v Británii… 
No jistě. Mluvím zvláště o Británii. Jak je to v Česku, netuším, ale skoro denně dostávám zprávy lékařů o duševním zdraví populace. Lidé si toho nejsou moc vědomi. Podali jsme v té věci podnět do Sněmovny lordů, aby se tím zabývala. Debatovala jsem tam asi tak před měsícem o dopadu technologií na děti a jejich duševní zdraví s řadou expertů různého zaměření. Jsem vděčná, že se tomu zákonodárci věnovali uprostřed parlamentních vyjednávání o brexitu a dalších věcech a že se debata nahrávala. Přichází totiž stále víc varovných důkazů o změnách v duševním zdraví mladých lidí.

Blanka Solařová-Calibaba: Výchova dětí nejen v Čechách

Děti v Saúdské Arábii

Sice nejsem expert, ale mohu mluvit ze zkušenosti, kterou jsem načerpala během deseti let, kdy jsem žila a pracovala postupně v Saúdské Arábii, Bahrajnu a Spojených arabských emirátech.

Věda přináší také nové a nové poznatky o evoluci komunikace u zvířat. Můžou fakta o tom, co se děje v našich mozcích, pomoci řešit zmíněné problémy s komunikací u dětí?
Řekla bych, že nejlepší je snažit se s komunikačními problémy vypořádat v praxi. Je potřeba vytvořit atmosféru, v níž budete trénovat komunikační dovednosti. Před pár lety vyšla studie věnovaná školákům, ještě před nástupem puberty, kterým se v této oblasti nedařilo. Polovině z nich na 5 dní sebrali mobilní zařízení a hned to bylo prokazatelně lepší. Kolikrát stačí třeba mít možnost strávit pár dní na táboře. Hrát si spolu venku se ukazuje jako mnohem lepší pro komunikaci, než dětem kázat.

Dobrá zpráva tedy je, že nic není nevratné. Mozek se vyvíjí a mění, upraví se podle nových vjemů. Skvělé je také cvičit. To nemusí být drahé a týká se to lidí všech věkových kategorií. Vylepšuje to kognitivní schopnosti a oslabuje stres. Je dobré být také v kontaktu s přírodou. Takže chce to být co nejvíc venku a občas se společně najíst s dětmi bez mobilních přístrojů na stole. To všechno přitom nejsou nákladné činnosti. Před deseti lety většina děti takto žila úplně běžně, o minulém století ani nemluvím. Můžeme tedy znovu začít objevovat minulost a tradiční dětské hry. Je škoda, že nám nepřipadají dost atraktivní.

Susan Greenfieldová je neurovědkyně z univerzity v Oxfordu, popularizátorka vědy a spisovatelka. V Praze se zúčastnila konference Ženy ve vědě, kterou v Lichtenštejnském paláci uspořádalo Britské velvyslanectví.  

autor: mam
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.