Školy nevědí, jak na mediální výchovu. Žáci je se sociálními sítěmi předběhli, říká Pelechová

17. červenec 2018
Výuka (ilustrační foto)

O pravdu? Toto motto letošních Týdnů mediálního vzdělávání připomínalo důležitost rozlišování pravdivých a důvěryhodných informací v době, kdy se na sociálních sítích rychle šíří lži a dezinformace. 

Podle zástupkyně ředitele projektu Jeden svět na školách Terezy Pelechové přišel impulz k pořádání Týdnů mediálního vzdělávání hlavně od vyučujících. 

„Jako reakce na jejich potřebu věnovat se tématu, ale zároveň nedostatku způsobů, jak mediální výchovu uchopit. Poprvé se v českém školství objevilo asi před deseti lety, v rámci takzvaných rámcových vzdělávacích programů,” podotýká.

K výuce mediální výchovy navíc podle Pelechové chybí podklady. „Není mnoho informací, jak to učit. Doba se za deset let posunula hodně rychle a nástup sociálních sítí je pro učitele a učitelky o to komplikovanější, že žáci jsou tady dost napřed,” vysvětluje.

Film a debata

„Mezi středoškoláky děláme výzkumy a ptáme se, kde zjišťují informace, kde se dozvídají o aktuálních tématech. Z nich vyplývá, že studenti hodně informací čerpají z médií, u některých témat je až překvapivé, jak málo se toho dozvědí přímo od kantorů z vyučování. Tady se potkaly naše informace s potřebou samotných vyučujících,” říká Pelechová.

Tereza Pelechová, zástupkyně ředitele projektu Jeden svět na školách

V rámci Týdnů mediálního vzdělávání tak chodí přímo do škol novinář nebo mediální odborník. „Vyučující promítne film z naší nabídky a pak začne debata. Pro školy připravujeme různé materiály, filmy otevírají téma, vzbuzují zájem... a odborník pak odpovídá na konkrétní dotazy,” popisuje.

Reakce studentů jsou podle Pelechové rozličné. „Je to hodně různé, záleží na tom, jak jsou studenti zvyklí diskutovat, ptát se. Často to pro ně může být úplně nová zkušenost, jsou z toho nesví. Někde se naopak ptají hodně,” říká.

Funguje to

Bývala ministryně Kateřina Valachová v rozhovoru pro Český rozhlas podotkla, že nepovažuje problematiku mediální výchovy za prvořadou. Stejnou zkušenost má i Pelechová, podle které lidé z projektu Jeden svět na školách opravdu narážejí na skutečnost, že politici a veřejnost nepovažují téma mediální výchovy za nějak podstatné. 

„K mediální výchově nám chybí podklady, vůbec nevíme, jak ji učit,“ říkají pedagogové

Děti sem podle Šlehofera přichází buď z alternativních základních škol, víceletých gymnázií, nebo ze základek, kde se zapálené děti nesetkaly s pochopením

Mediální výchova českých středoškoláků je podle odborníků i některých učitelů u nás dlouhodobě podceněná. Pedagogům chybí učebnice a často jim na tohle téma v češtině a občanské výchově nezbývá čas. O rozpoznávání falešných zpráv se přitom v poslední době mluví čím dál častěji. Jak rozeznat hoaxy a konspirační teorie od pravdivých zpráv, pomáhají ve třídách studentům vysvětlovat i vysokoškoláci ze spolku Zvol si info.

„Ten výrok jsme zaznamenali a byl to impulz pro to, abychom tímto směrem napřáhli ještě více sil. Pokud z ministerstva přicházejí takovéto reakce, školy mají tendenci mediální výchovu jen víc upozadit,” upozorňuje.

Funguje formát, ve kterém novinář debatuje se studenty? „Funguje. Zpětná vazba ze škol je pozitivní, jak od škol, studentů, tak i novinářů. Způsob debaty s odborníkem, s člověkem, který má zkušenost, funguje,” dodává zástupkyně ředitele projektu Jeden svět na školách.

Spustit audio

Související