Ivan Štern: Znečištěná Odra a jedy plující proti proudu
Ekologická katastrofa, která postihla řeku Odru, je srovnatelná s katastrofou, jíž jsme byli svědky před časem u moravské Bečvy. Podle odhadů některých odborníků vzhledem k tomu, že v Odře neuhynuly jen ryby, ale uhynul veškerý život, škeblemi počínaje, bobry konče, bude trvat několik desetiletí, než se do této polsko-německé řeky, pramenící na českém území, vrátí život.
Vzdor rozsahu katastrofy a tomu, že na plné obrátky pracují laboratoře na obou březích, polském i německém, dodnes není jasné, co je příčinou úhynu. Už vůbec ne, kdo je hlavním původcem tak kolosálního znečištění. Podobnost s Bečvou stran nejistoty, zatuchlosti a vsouvání odpovědnosti do bot druhým je tu stejná s tím rozdílem, že tady dostala mezinárodní rozměr.
Čtěte také
Jisté jsou jen dvě věci: Znečištění Odry nezačíná tam, kde řeka vymezuje hranici mezi Polskem a Německem, ale daleko dříve, hluboko v polském území. Polská vláda si přesto hrála na mrtvého brouka, dokud katastrofa nepropukla naplno a dokud si braniborští a meklenburští Němci nevšimli, že se s řekou něco nekalého děje.
Ewě Siedlecké, komentátorce polského týdeníku Polityka, chování vlády připomnělo situaci, kterak polská komunistická vláda neblahé paměti reagovala na výbuch jaderné elektrárny v Černobylu. I ona předstírala, že je mrtvým broukem. Tehdy se Poláci o hrozbě dovídali ze zahraničního vysílání.
Popřít fyzikální zákony?
Jejímu redakčnímu kolegovi, Cesary Kowandovi, mrtvá Odra pro změnu připomíná obtížně resuscitovatelné polsko-německé vztahy. Zdá se, že Odra neodráží jen nechuť k Němcům na té nejvyšší vládní úrovni, ale ukazuje se, že i vztahy na místní úrovni, ač se dosud mělo za to, že Varšava tak daleko nedosáhne, jsou prosyceny stejným jedem, jakým vláda Kaczyńského otravuje vztahy mezinárodní. Spolupráce obou břehů nestojí totiž za mnoho.
Čtěte také
Poslední výzkumy ukazují, že příčina umrtvení řeky nebude jen jedna, ale půjde o souhru mnoha faktorů, urychlených náhlým přesolením říčních vod. Značná dávka soli do řeky proniká spolu s odpadními vodami, tekoucími z okolních dolů. V kombinaci s poklesem hladiny díky suchu, sůl uvolnila nečistoty, s nimiž si za normálních okolností řeka dovede jakž takž poradit, a vyvolala tak jejich nadměrnou koncentraci, tudíž otrava takto vzniklá už přestala být slučitelná s životem.
Pokud se tato verze potvrdí, jsme v případě Odry svědky výbuchu časované chemicko-biologické bomby, způsobené trvalým znečišťováním přírody. Bomby, jež na nás může takto číhat i kdekoli jinde a za níž musíme hledat jen sami sebe. Kdyby byly úřady zodpovědně a systematicky stav vody monitorovaly, něco podobného by se nutně nemuselo odehrávat.
Ne každý ale sdílí takové přesvědčení. Bývalá Kaczyńského poslankyně, nyní soudkyně Ústavního soudu Krystyna Pawlowiczová soudí, že je třeba vzít v úvahu, v čím zájmu nastalo tak kolosální znečištění. Sama naznačuje, že v zájmu Němců. Jako ctihodná ústavní soudkyně si totiž může dovolit popřít fyzikální zákony a mít za to, že jedy, zejména ty německé, dovedou stejně jako lososi plavat proti proudu.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
