Ivan Štern: Nedotažené německé sjednocení
Kdokoli, kdo vyrazí do bývalé NDR, bývá zaskočen proměnou kdysi rozpadající se země. Stačí jen porovnat domy na erfurtském rynku.
V roce 1990 to byla samá často neobyvatelná ruina, jedna vedle druhé, a nynější podoba nemá daleko k zázraku nepodobnému tomu z přelomu 50. a 60. let minulého století.
Čtěte také
Dálnice, dříve připomínající tankodrom, dnes už nepoznáš. Výší příjmů nebo starobních důchodů zdejší sice nedosahují úrovně západních sousedů, nedávné ekonomické studie ale dokládají, že chudé Meklenbursko je na tom relativně lépe, než jsou bohatí Bavoři. Kupní síla místního eura je vyšší než kupní síla toho stejného eura na západních svazích Alp a Šumavy. Ceny se totiž přizpůsobily finančním možnostem místních obyvatel. Hle, jak blahodárně působí kapitalismus!
A přesto i po 30 letech tu nezřídka najdeme přesvědčené hlasy, že se sjednocení nedaří.
Před deseti lety se hamburský týdeník Die Zeit ptal bývalého kancléře Helmuta Schmidta, proč si myslí, že integrace východních Němců pokulhává. Nezdar demonstroval na drobném soukromém podnikání. Zuby nehty přežilo 40 let komunistické šikany, aby kapitálově naprosto vyhladovělé po roce 1990 podlehlo náporu kapitálu západoněmeckého.
Nová správní kultura
Ránu z milosti mu pak dalo nemilosrdné uplatňování rigidních a finančně náročných západoněmeckých předpisů. Rodinné podniky jednoduše zanikly. Spolu s nimi i ta sociální vrstva, která je tím nejvýznamnějším pilířem a tmelem demokracie. A tak i ona dostala na frak.
Čtěte také
Rok po německém sjednocení jsem se v Berlíně účastnil semináře o jeho významu. Levicoví radikálové varovali před zhoubnými následky, pokud východní Německo pohltí západoněmecký imperialismus. My, liberálové jsme se jim smáli.
A nastojte: podobné řeči vedou dnes i mnozí mladí východní Němci, narození až po roce 1990. Jen jazyk je jiný. Připomínají, že se privatizací do rukou východních Němců dostalo pouhých pět procent všech podniků. Zbytek většinou pohltily západoněmecké firmy a celou čtvrtinu východních Němců tehdy poslaly na úřad práce. To by ještě brali.
Stejně jako chápou, že v prvních letech musela být vedoucí místa ve státní správě obsazena západními Němci, aby své místní spolupracovníky naučili nové správní kultuře. Že se do čela soudů postavili soudci dovezení ze západu. Kolegy na soudech vedli k tomu, aby hledali spravedlnost podle zákona, a ne na politickou objednávku.
Nechápou pouze, jak je možné, že tento stav trvá i nyní? Proč až nedávno byla do funkce ústavního soudce uvedena soudkyně východoněmeckého původu? Proč v čele všech východoněmeckých univerzit stále stojí západní Němci?
Ještě jedna otázka se nabízí. Kdo byl tehdy méně jasnozřivý, a o to více zaslepený? Oni radikálové? Nebyl jsem to přece jenom spíš já?
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
