Matěj Schneider: Deportační válka pokračuje. USA se hádají o protestu v kostele
Na americkém středozápadě to stále vře kvůli masivnímu nasazení deportačních agentů Úřadu pro migraci a cla (ICE) především ve státě Minnesota. A zbytek Spojených států se hádá o tom, jak tamní dění vykládat. Aktuálně se do středu pozornosti dostal nedělní protest v St. Paul.
Několik desítek demonstrantů tu totiž se svým protideportačním protestem zamířilo v neděli do místního kostela. Jak souvisí kostel s deportační bouří, během které tu bylo podle úřadů za posledních několik týdnů zadrženo už přes 3000 lidí?
Čtěte také
Cities Church, který se stal terčem protestu, totiž uvádí jako jednoho z pastorů Davida Easterwooda. Tentýž muž tu dle informací protestujících operuje jako regionální ředitel ICE a navíc je jmenovaný v několika občanskoprávních žalobách, které úřad obviňují z agresivních a rasově motivovaných postupů.
Na ty si ostatně v posledních týdnech stěžuje i minneapoliský policejní sbor poté, co se s agresivními Trumpovými agenty museli potýkat někteří nebělošští policisté mimo službu.
Rozporuplné reakce
Přímo Easterwood se dle dostupných informací protestem narušené bohoslužby neúčastnil. Protest vyvolal výraznou reakci americké veřejnosti i proto, že se tu střetávají dvě ve Spojených státech vážené hodnoty: svoboda protestů a náboženské svobody.
Čtěte také
Narušení bohoslužby vyvolalo u části společnosti značné znechucení. Někteří z účastníků protestu se hájili s tím, že i Ježíš Kristus slavně vtrhl do jeruzalémského chrámu.
Administrativa Donalda Trumpa reaguje klasicky s vervou. Ministerstvo spravedlnosti chce žalovat nejen účastníky protestu, ale i někdejšího moderátora CNN Dona Lemona, který incident pokrýval na vlastní pěst.
Lemon má kvůli svému dřívějšímu neprofesionálnímu chování značně pošramocenou pověst a představuje tak pro Trumpovu administrativu ideální cíl. Útoky na novináře jsou holt u Trumpovy administrativy už dávno normou a osobnost jejich terče je pro tento smutný fakt irelevantní.
FACE Act
Postih protestujících chce ministerstvo zakládat na takzvaném FACE Actu (Freedom of Access to Clinic Entrances Act). Ten byl prosazen především demokraty v roce 1994 primárně s účelem chránit interrupční kliniky před násilnými protesty, které tehdy probíhaly.
Čtěte také
Za účelem snazšího prosazení ale zákon obsahoval obdobné ochrany nejen pro kliniky, ale i pro náboženské objekty určené k bohoslužbám. Zákon si tehdy vzal pod patronát shodou okolností současný šéf senátních demokratů Chuck Schumer, ale prošel i s podporou některých republikánských zákonodárců.
Paradoxní je také to, že ministerstvo spravedlnosti začalo po Trumpově loňském návratu do Bílého domu ochrany interrupčních klinik pomocí FACE Actu vymáhat čím dál laxněji. I předtím se ministerstvo obecně snažilo nepostihovat protesty, které nepřesáhly určitou hranici disrupce a především násilnosti.
Stížnosti na ICE
Teď v případě ochrany bohoslužeb postupují jinak, ale rozhodně nejde o obecnou filosofii současné administrativy. Celý uplynulý rok provázely stížnosti napříč americkou federací na to, že agenti ICE cílí na nejrůznější modlitebny a snaží se u nich zadržovat migranty.
Nešlo o náhodu. Hned druhý den po Trumpově druhé inauguraci zrušilo jeho ministerstvo vnitřní bezpečnosti dřívější ochrany pro takzvané „chráněné“ a „choulostivé“ lokace. „Zločinci se již nebudou moci schovávat v amerických školách a kostelech, aby se vyhnuli zatčení,“ chlubil se mluvčí ministerstva.
Protestujícím, kteří se zaměřili na kostel v St. Paul, určitě jde vytknout necitlivý a upřímně řečeno i netaktický výběr místa. To ale neznamená, že se dá věřit předstíranému rozhořčení Trumpovy administrativy, která se snaží incident rámovat jako nepřístojnou politizaci náboženství. O té by trumpovští republikáni měli raději pomlčet.
Autor působí na serveru voxpot.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
