Ivan Hoffman: Špička nosu
Když se o někom řekne, že si nedovidí na špičku nosu, není to kompliment. Dohlédnout ale dál je nesamozřejmé. Je to jako vidět za obzor. Právě nos je totiž bodem na horizontu, vyměřujícím teritorium osobní zkušenosti člověka. Existuje sice ještě zkušenost lidstva, přesahující omezení jednotlivce, ale i lidstvo má evidentně špičku nosu, na kterou má problém si dovidět.
Kdybychom alespoň tušili, zda je naše existenciální krátkozrakost spásou anebo prokletím! Praxe kamenování proroků naznačuje, že se poznáním přesahujícím naši zkušenost cítíme ohroženi. Nechceme být konfrontováni s tím, co nemůžeme ovlivnit.
Čtěte také
Nechceme ztratit půdu pod nohama. Byť je vratká, jinou nemáme. Proto ta alergie na bystrozraké, co vidí věci v souvislostech, z nezvyklé perspektivy, co vidí do hloubky anebo mají prostořece oči všude.
Nezřídka se také stává, a i nyní se to zhusta děje, že si na špičku nosu kvůli selektivnímu vidění světa nedohlédnou experti.
Ekonomové, kteří za vším vidí jenom zisk, právníci, co mají oči jen pro paragrafy, anebo politici, pro které je alfou i omegou moc.
Bude to ta nebezpečná omezenost bezduše hledících, kterou popsal Karel Kryl: „Intelekt, když bez duše, pak podoben je ropuše, či slepci s mečem v tanci.“
Ano, vidět tak věci příští a moci vědět alespoň, kudy nevede cesta. Kudy se nenechat vést, když už je nám tedy zapovězeno znát cestu ideální, aby její hledání nepozbylo smyslu.
Kráčíme ale cestou, krátící se bůhvíkam a jen ta omezená osobní zkušenost je nám kompasem, ukazujícím za všech okolností ke špičce nosu.
Zvenčí nám pomoci není a spoléhat na vnitřní zrak není pro každého. Znamená to srovnat se s tím, co nám křižuje cestu. Přijmout svůj úděl. Nést svůj kříž. Věřit, že to má smysl i v mlze, kdy nedohlédnu ani… však víte.
Autor je komentátor Deníku
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
