Iva Pekárková: Zlodějky straky a Češi, nekraďte
Už babička mi vykládala, že jsou straky děsné zlodějky, ukradnou všechno, co se třpytí. Nabádala mě, že nesmím nikdy nechat na zahradě třeba prstýnek z kočičího zlata. Bylo to o to legračnější, že v té době byly straky v Československu ptáci téměř mytičtí. My děti jsme je nikdy neviděly.
Babička mi během let navykládala spoustu pitomostí, a tak jsem i tuhle „pravdu“ o strakách brala už od mala cum grano. Ale nepěkné věci o těch pěkných ptácích jsem slyšela i od mnoha jiných na několika světadílech.
Čtěte také
Pokrčila jsem rameny a usoudila, že na tom asi něco bude. Přestože jsem ani později, když už se straky rozmnožily, žádnou straku při krádeži nepřistihla.
Až v roce 2014 provedli vědci na Exeterské univerzitě pokus, který měl za úkol zjistit, jak to s těmi zlodějskými strakami vlastně je. Experimentovali jak s ptáky volně žijícími na pozemku univerzity, tak s ptáky ze záchranné stanice.
Nabídli jim k odcizení několik různých typů malých třpytivých předmětů připomínajících šperky a několik podobných předmětů natřených matně modrou barvou. A kromě toho i hromádku oříšků.
Čtěte také
A zjistili, že se straky z jedné i druhé skupiny chovají spíš neofobně než kleptomansky. Jak třpytivých, tak modrých předmětů se spíš bály, než že by je kradly. Podle vědců to dokazuje, že straky necítí žádnou zvláštní afinitu ke třpytivým předmětům.
A hned nabízejí vysvětlení téhle hluboce vžité pověry: nejspíš si občas nějaká straka nějaký třpytivý předmět přece jen odnesla a lidé si toho všimli právě proto, že byl třpytivý. (Zdá se, že ne straky, ale lidé mají ke třpytivým předmětům afinitu.)
Není pták jako pták
Čtěte také
Jsem ale člověk, který nerad hází všechno či všechny do jednoho pytle. A tak se mi vnucuje palčivá otázka: není možné, že straky, které vědci sledovali, byly nezvykle bázlivé? Jsou to podle všech indikací jedni z nejchytřejších ptáků na Zemi, tak jistě aspoň částečně disponují tím, čemu u lidí říkáme osobnost.
Možná i ony trpí poruchami osobnosti či psychickými chorobami, jen o tom my lidé mnoho nevíme. Třeba existují straky-kleptomanky, které si nemůžou pomoct, musí krást, tak jako někteří lidé. Jistě jich nebude mnoho, ale stačí to.
Tak jako před 34 lety, těsně po sametovce, kdy se otevřely hranice rozlehlého vězení jménem Československo, stačilo pár (nebo pár tisíc?) neskrupulózních jedinců… a na dveřích rakouských obchodů se objevily nápisy v češtině: ČEŠI, NEKRAĎTE!
A my, Češi, kteří nekrademe, Češi, které by vůbec nenapadlo v rakouském obchodě krást, naopak jsme možná poněkud neofobní a spousty zboží se bojíme, jsme se nestačili divit.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
