Iva Pekárková: Táhne to sem z Afriky. Bude nám horko
Sotva oficiálně začalo léto, přinesly žhavé větry ze Sahary první letošní vlnu veder.
„Jo, jo,“ mudrují Středoevropané a máčejí si nohy ve fontánách na náměstích nebo v rybníčkách na návsích. „Táhne to sem z Afriky. Bude nám pořádný horko.“
Někteří neopomenou dodat, že přece všechno, co přijde z Afriky, je nepříjemné, nezdravé a nebezpečné – od tropického vedra přes tropické choroby až po migranty z tropů.
Jen jednou jsem zkusila takovému kverulantovi připomenout, že z Afriky přišli i naši praprapradědové. Rozčílil se tak, až jsem se bála, aby sebou v tom vedru nesekl. Byl zrovna jeden z českých tropických dnů.
Tropický den je podle definice den, kdy nejvyšší teplota dosáhne nejméně 30 stupňů. Takových dnů máme podle meteorologů v naší české kotlince každý rok v průměru čtrnáct. Každý rok v průměru čtrnáctkrát máme my Češi šanci si vyzkoušet, jak snášíme tropická vedra. Obyčejně u toho trpíme, třikrát denně se koupeme, mažeme si opruzeniny chladivými mastmi a nejsme schopni konverzovat o ničem jiném než o vedru.
Můj přítel K., narozený v tropech, se oficiální definici tropických teplot cynicky ušklíbá. „Třicet stupňů? Tomu vy říkáte tropická teplota? My tomu říkáme kurňa zima!“
Je to tak. Ve státě Edo v jižní Nigérii skoro každý den naměříte 40, někdy i 45 stupňů. K.-ův brácha Efeota, rodinný vědec, to už léta pečlivě měří a zaznamenává a říká, že se průměrná roční teplota skutečně pomalu zvyšuje.
Uprchlíci před vedrem
My si v Evropě stěžujeme na každý závan větru z Afriky, který nám připadá příliš horký.
Na mnoha místech v Africe se lidé museli naučit žít a pracovat při teplotách, které z asfaltu na silnicích dělají rozteklou přilnavou břečku. Které z ohňů dělají podivně praskající hromádky, protože jejich plameny není vidět a jejich žár ucítíte jen z velké blízkosti. A které způsobují, že každý člověk, i mladý, může zničehonic prostě padnout k zemi a zemřít „z nevyjasněných příčin“.
Jistě, Afričané jsou na vysoké teploty zvyklejší než my. Vzpomínám, jak si K.-ův tatínek, vždycky když teplota klesla na 37 stupňů, začal třít holá ramena a volat: „Zima, zima, zima!“ Ale i jejich těla mají své limity.
Pokud bude globální oteplování dál pokračovat, bude u břehů Evropy přistávat víc a víc uprchlíků před nesnesitelným životním prostředím. Budou prchat před záplavami a suchem, před půdou, na které se už nedá nic vypěstovat, před nelítostným bojem o vodu. A taky před vedrem tak zničujícím, že se v něm už nedá pracovat. Natož myslet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.