Iva Pekárková: Pocta poštovním holubům
V parčíku v centru Bruselu, na rue Locquenghien (doufám, že tuhle směs francouzštiny s vlámštinou vyslovuju správně) stojí pozoruhodná socha. Krásná spoře oblečená dívka v nadživotní velikosti drží v natažené ruce velkého ptáka a zamilovaně na něj hledí. Pták má roztažená křídla, je jasné, že za okamžik vzlétne a jako správný poštovní holub doručí zprávu tam, kam má.
Čtěte také
Ano, tohle je socha oslavující poštovní holuby. Dívka představuje Belgii zničenou válkou a je moc pěkně vysochaná ve stylu Delacroixovy Svobody. Holub je holub. Sochu odhalenou v roce 1931 každý rok zdobí bruselský Holubí klub.
Málokdo ví, že holubi byli za první světové války významnými pomocníky válečných operací. Doručovali zprávy za frontovou linii, často pod palbou nepřátelských vojsk a v neustálém nebezpečí, že je uloví jestřábi, speciálně trénovaní nepřátelským vojskem. V několika zdokumentovaných případech zachránil poštovní holub svou zprávou mnoho lidských životů.
Tuší holubi, že jsou hrdinové?
Čtěte také
Holubi, jak známo, lítají, překvapivě bezchybně, jen na místa, která považují za svůj domov. Když je přestěhujete, většina z nich si naštěstí na nové sídlo zvykne za pár týdnů. A tak mohli Belgičané poslat na frontu stovky pojízdných holubníků. Když válka skončila, obdrželo 60 zvířat, z toho 32 holubů, medaili paní Duckinové za chrabrost.
První světová válka byla krutá. Stačilo zaspat na stráži nebo se dopustit jiného přestupku a mohli jste být postaveni před popravčí četu. To byl zřejmě i hlavní důvod, proč vyhladovělé mužstvo poštovní holuby, jak se zdá, nejedlo. Za druhé světové války, ve které se poštovní holubi taky uplatnili, končili v ešusu častěji. Koneckonců byla rádiová komunikace mnohem rozvinutější.
Nedá se předpokládat, že si holubi uvědomují, jak významně se podíleli na obou světových válkách. Ostatně, v jedné i ve druhé válce využívaly holubích služeb obě strany a holubi se politicky neangažovali. Pouze létali směrem k místu, které považovali za domov. A co se píše ve zprávě, kterou jim přivázali k nožičce, to netušili a nejspíš jim to bylo fuk.
Jistě, mnoho jich zahynulo. Ale odměňovat ty, co přežili, medailemi za chrabrost se zdá poněkud přehnané.
I když… ano, já vím, nic to neznamená, ale vypadá to, že na sochu, která je oslavuje, holubi nekálí. Přestože jich nad ní létá spousta.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
