Iva Pekárková: Petra Procházková taxikářkou!
S podivem a obdivem jsem zaznamenala, že se má oblíbená novinářka a válečná reportérka Petra Procházková hodlá stát taxikářkou.
Právě zanechala práce v novinách, kde pracovala už 27 let. Odůvodnila to tím, že šéfredaktor nebyl schopen uchránit noviny před vlivem jejich majitele, Zbohatlíka Oligarchy, který je zároveň politikem.
Iva Pekárková: Praha bez ekonomických migrantů
Jak tak sleduju předvolební boj, všimla jsem si, že nejen malá městečka v nebohatých krajích mají své lokální bojovníky za čistotu národa.
Novin, které opustila, je mi líto, je to prastarý deník, nejstarší v Čechách, narodil se v 19. století, dřív než můj dědeček. Jestli ho Zbohatlík Oligarcha docela zničí, bude to velká škoda.
Ovšem představa, že Petra Procházková rozšíří řady českých taxikářek, mě nadchla. Sama jsem zkušená řidička taxíku. Ráda se chlubím, že jsem taxikařila na obou stranách silnice – sedm let v New Yorku a tři roky v Londýně.
Tím pádem vím, jak skvělé zážitky taxikaření může přinášet. Jistě, přinese vám i pár těch nepříjemných. Ale Petra zaručeně nepatří k lidem, kteří se nechají odradit takovými detaily jako bouchačka namířená doprostřed čela nebo žabikuch pod krkem. Má pro strach uděláno.
Petra se taxikářkou nestane
Horší bude, když jí třicetkrát denně zákazník položí otázku: „A nebojíte se, jako žena, řídit v noci taxíka?“ Ale Petra Procházková, říkala jsem si, ustojí i tohle.
Iva Pekárková: Kdo čistí nápisy na zdech
Všimli jste si někdy, jak dlouho v Čechách vydrží nápisy na zdech? Teda některé.
Už jsem se těšila, jak po čase nad kafem porovnáme své zážitky – ty moje z betonových džunglí jménem New York a Londýn, ty její z politické džungle jménem Praha. A společně se spoustou jiných jsem se těšila na reportáže, které o tom Petra napíše.
Jistě, česká žurnalistická scéna by přišla o vynikající novinářku. Ale představte si, jak by to pozdvihlo úroveň taxikářských služeb. Taxikáři v Praze by ztratili svou notoricky špatnou pověst, kterou si, soudě podle toho, co v posledních letech vídám a slýchám, možná tak docela nezaslouží.
Iva Pekárková: Ode dneška žádné harašení, pánové
Já vím, že se k tématu „MeToo“ už dávno vyjádřil každý a jeho teta, ale nemůžu si pomoct. Vyjádřím se i já.
Cizinci, kteří práci Petry Procházkové mnohdy lépe znají a váží si jí víc než čeští domorodci, by se s nadějí v srdci řadili do front na štaflech nebo si tajně předávali číslo na taxislužbu, která ji má mezi řidiči. I ti největší ožralové a sprosťáci by se v taxíkách chovali vzorně. Zejména k řidičům ženského pohlaví. Protože co kdyby ta ženská, co točí volantem, náhodou byla slovutná reportérka?
No… možná teď trošičku přeháním. Ale fakt mě to moc těšilo. A pak se dozvím, že Petra Procházková se nejspíš taxikářkou nestane. Ještě za ní ani nezapadly dveře prastarého deníku, už po ní skočil fungl nový deník.
A já z toho mám vlastně radost. Fungl nový deník – založený, jak jméno napovídá, teprve před pár týdny a už teď oblíbený mezi čtenáři – si dal do programu, že se od žádného Zbohatlíka Oligarchy koupit nenechá. Pevně věřím, že se mu to podaří. Má podporu spousty čtenářů a skvělé žurnalisty. Teď dokonce i Petru Procházkovou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
