Iva Pekárková: Praha bez ekonomických migrantů
Jak tak sleduju předvolební boj, všimla jsem si, že nejen malá městečka v nebohatých krajích mají své lokální bojovníky za čistotu národa.
Má je dokonce i hlavní město Praha. Jistá politička Pražanům slibuje, že pokud si ji u voleb vyberou za senátorku, bude Praha bez ekonomických migrantů. Přesně tak to stojí na plakátu: Praha bez ekonomických migrantů.
Iva Pekárková: Za Horní Dolní bez migrantů
Minule jsem tu mluvila o rasistických a xenofobních nápisech, které se objevují v jedné pražské čtvrti – a jak se město vymlouvá, že je nemůže odstranit, protože jsou na soukromém majetku.
Posledně jsem se podivovala, jak hodlá jistá dáma zbavit migrantů své malé městečko. Připadalo mi to jako velká troufalost. Dáma z Prahy ji ale trumfla. Nehodlá z moci úřední vyhodit ty tři nešťastníky, kteří se v malém městečku v posledních letech usadili, a uspíšit tak jejich cestu do Německa.
Tahle paní se chystá vylidnit Prahu. Vážně přemýšlím, že ji budu volit. Už proto, abych, v případě, že vyhraje, mohla sledovat, jak bude plnit své sliby.
Doufejme, že vnitroměstskou ekonomickou migrací se nebude zabývat a lidé, kteří se u vidiny lepšího života a vyšších příjmů přestěhovali z Hodkoviček na Žižkov za vidinou mamonu a lepší budoucnosti, budou smět zůstat ve svých domovech. Doufejme dál, že vnitrostátní ekonomickou migraci pomine a v Praze stále zůstane dost Moraváků a Jihočechů, aby se tu nemluvilo jen pražským nářečím a aby byl dostatek personálu v klubech a hospodách.
Až svinským krokem z Prahy poženou Slováky
Teda – personál možná nebude potřeba. Jakmile paní politička odešle do vlasti velevýznamnou skupinu ekonomických migrantů, Rusy, kterých v současné době v Praze žije mezi 20 a 25 tisíci, hospody a kluby přijdou o zákazníky i majitele.
Iva Pekárková: Kdo čistí nápisy na zdech
Všimli jste si někdy, jak dlouho v Čechách vydrží nápisy na zdech? Teda některé.
Až bude paní politička Prahu čistit od Nigerijců, Senegalců a dalších Afričanů, odjede sice pár mých dobrých kamarádů, ale budu se radovat, že spolu s nimi zmizely i dva tři tucty skutečných kriminálních živlů, kteří už dlouhá léta systematicky kazili Africe pověst v zahraničí.
Srdceryvně se rozloučím se skvělým kámošem, Američanem Kyem, který v Praze žije a pracuje už nějakých 27 let a nevydělává tu ani třetinu toho, nač by si přišel v USA, ale – málo platné – nemá status uprchlíka, a tak do kategorie „ekonomický migrant“ zapadá i on.
Nejvíc se ale těším, až svinským krokem z Prahy poženou Slováky. Ne že bych i mezi nimi neměla kamarády. Mám. Mám Slováky ráda a od mládí je považuju tak trochu za svůj národ. Ale osobní sympatie musí stranou. Tady jde o důležitější věci.
Volební sliby je třeba plnit důsledně. A tak bude za hranice metropole, doprovázen hromovým „sorry jako“ z hrdel vlasteneckých Pražanů, vykopnut i náš pan premiér. Zhroutí se na řepkový lán pod ceduli s přeškrtnutým nápisem HLAVNÍ MĚSTO PRAHA, z očí mu potečou slzy jako hrachy a bude vysvětlovat temnící obloze, že ho jen špatně pochopili a on na ně podal žalobu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
