Iva Pekárková: Nedobrovolníci v zahradě
V naší čtvrti máme park zvaný Královnina zahrada. Je to oblíbené útočiště těch méně jetých bezdomovců, protože je vybavený záchodem přístupným 24 hodin denně. V rohu parku vždycky večer rozdávají dobrovolníci teplé jídlo každému, kdo si pro něj přijde. Někteří ze strávníků mají ve zvyku odhazovat všechny odpadky rovnou na zem.
Přesto je park překvapivě čistý, holubi se tu moc nenažerou a krysy, které nedávno sídlily pod podivnou betonovou verandou, se zřejmě rozhodly odstěhovat. Park kromě městských metařů uklízejí i dobrovolníci – a je to, aspoň pokud zrovna neprší, příjemné místo k posezení.
Čtěte také
Před pár dny, když zrovna pršelo, jsem v Královnině zahradě spatřila cosi, co dosud nikdy předtím: osm nebo deset lidí v reflexních vestách postávalo na cestě u záhonů.
Ten nebo onen občas přičapl, vyškubl z hlíny trs zimní trávy a odhodil ho stranou. Na nohou měli poněkud promáčené a zabahněné, ale vesměs značkové tenisky. Z reflexních vest jim skapávala voda.
Tvářili se otráveně, ale taky, jako že je jim už všechno jedno. Z jejich skupinky se neozýval ani hovor, ani muzika. Stáli tam s hlavou sklopenou, ale nehráli si s telefony.
Záhada.
Čtěte také
Nedalo mi to. „Vy jste… dobrovolníci?“ zeptala jsem se toho, co vypadal, jako že to tu řídí.
„Haha, těsně vedle!“ nechal se slyšet. „Vykonávají tu společensky prospěšné práce. Ale litovat je nemusíte – za každou hodinu odpracovanou v téhle slotě jim počítáme dvě.“
„Ach tak,“ řekla jsem. „Pečujete o park. To je moc hezké.“
Chlapík byl hovorný. „Jo. Pracujeme pro město. Bohužel nám město nedodalo ani sazenice, ani nářadí. Jsme tu taková trestní kolonie. Ale mám pro ně kafe ve velký termosce. Nedáte si taky?“
Levnější než zavřít do vězení
Druhý den park vypadal, jako že se přes něj přehnalo menší tornádo. Po cestičkách se povalovaly vyškubané trsy trávy a ulámané větve. Čemeřice, kterou tu loni sázely děti v rámci akce „blíž k přírodě“, byla podupaná, trávníky zničené a cestičky plné bahna.
Ale co, říkala jsem si: je předjaří, a tak zeleň zanedlouho zase zvítězí.
V poslední době je moderní trestat provinilce hodinami společensky prospěšných prací místo měsíců a roků vězení.
Stát to vyjde levněji a pro leckterého odsouzence je tohle první práce, jakou kdy vykonával. Úkol, který mu přidělí, musí ale odpovídat jeho schopnostem, a ty jsou leckdy nevalné. I organizace, jak se zdá, pokulhává.
Náš park to může dosvědčit.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
