Iva Pekárková: Mít poblíž kousek Indie
Byla to objednávka tlumočení „naživo“ a přišla trochu pozdě. Cesta do Rodinného centra v Bromley mi trvá zhruba půldruhé hodiny, měla jsem tam být ve čtyři a teď bylo půl třetí.
Vyrazila jsem okamžitě a nestihla se podívat, jestli autobus nezměnil trasu. Změnil. Ocitla jsem se na neznámé ulici, určitě nedaleko od cíle, ale netušila jsem, jak se tam dostat.
Čtěte také
Šla jsem se zeptat do obchůdku „se vším“, jaké jsou v Londýně na každém rohu a obyčejně je vlastní Šrílančané, Bangladéšané či Pákistánci. Tenhle patřil hinduistovi. Ukázal mi zastávku, ze které mě doveze autobus, kam potřebuju. „Vidíte? Už jede,“ ukázal na blížící se vozidlo a zase zalezl do obchůdku.
Jenomže bylo tři čtvrtě na čtyři a autobus, obvykle sloužící všem lidem, se v rámci boje proti nákaze proměnil ve školní autobus. Řidič mě nepustil na palubu a řekl, že nemá cenu čekat na další. Budou to samé školní autobusy až do půl páté.
Vběhla jsem znovu do krámku. „Nevezme mě! Nejsem školou povinná,“ volala jsem. „Neměl byste tušení, kde bych rychle sehnala taxík?“
Čtěte také
„Hm, teď je s taxíky trochu potíž,“ řekl chlapík a ustaraně potřásl hlavou, jako by ji měl přidělanou na gumě. „Vozí děti ze školy. Ale moment, něco zkusím.“ Popadl telefon a chvíli mluvil v hindí. „Auto tu bude za dvě minuty,“ řekl pak. „Odveze vás.“
„Dvě minuty“, to je taková londýnská specialita. Znám ji dobře z dob, kdy jsem řídila minicab. „Dvě minuty“, to může znamenat cokoli od deseti vteřin po půl dne, nezávisle na rase, národnosti, pohlaví, náboženské příslušnosti či sexuální orientaci mluvčího. Trochu jsem se lekla.
Ale za dvě minuty zabrzdil před vchodem maličký vůz, jaký nikdy nemůže být taxíkem. Taky nebyl. Majitel obchodu zavolal svému bratranci, ten předjel se svým autem a odvezl mě na místo. Řekl si, trochu rozpačitě, o tři libry, „jestli mi to teda nevadí“. Pak mi zdvořile poděkoval a odjel.
Indii je snadné si zamilovat
Tak krásně mi to připomnělo Indii. Zemi, kde vás můžou – samozřejmě – okrást či přepadnout, ale je mnohem pravděpodobnější, že za sebou uslyšíte pleskání bosých nohou v prachu a umolousaný desetiletý číšník vám s plachým úsměvem podá peněženku narvanou penězi, kterou jste zapomněli v dhábě.
Indii je snadné si zamilovat, hlavně kvůli lidem, které tam potkáte. Mám radost, že jsem objevila kousek Indie tak blízko naší čtvrti.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
