Iva Pekárková: Kéž bych věděl, co ti dva byli zač
Před pár dny kolem osmé večer stál můj skoromanžel K. u zastávky autobusu a povídal si se mnou po telefonu.
Znenadání se u něj zjevil motocykl, velká mašina tak skvěle smontovaná, že bezhlučně vyskočila na obrubník vysoký dobrých 15 centimetrů a připlížila se k němu jako duch.
Čtěte také
Na motocyklu seděli dva chlapi. Vypadali obrovští. Byli navlečení do černých motorkářských obleků, na rukou měli černé rukavice a na hlavě černé helmy zcela zakrývající obličej. Vypadali jako nadrozměrní jedovatí brouci. K. měl to štěstí, že se otočil zrovna v okamžiku, kdy se ten vzadu sápal po jeho mobilu.
Byli to šikovní lupiči a pochopili situaci. Ten vepředu hbitě zamanévroval, seskočili z chodníku a byli pryč.
Když to líčím vsedě za počítačem, nepřijde mi ta příhoda nijak strašná. Ale na K. hluboce zapůsobila. Zapůsobila ostatně i na černošku, která zrovna parkovala auto o deset metrů dál, a na Angličana, který o třicet metrů dál venčil Jacka Russella. Všichni tři byli v šoku.
Čtěte také
Můj skoromanžel K. není žádné ořezávátko. Byl v životě přepadený mnohokrát. Koncem devadesátek na něj ve výtahu v jednom pražském klubu jakýsi Tunisan vytáhl bouchačku. K. mu ji vyrazil z ruky a přišlápl ji k podlaze. Později říkal, že ji nechtěl sbírat, aby na ní nebyly otisky jeho prstů.
Jednou dorazil do našeho pražského bytu s hodinovým zpožděním, vyválený v bahně a zmrzlý na kost, ale se širokým šťastným úsměvem. „Honili mě čtyři skini,“ vysvětlil. „Ale já utek.“
Neznámé nebezpečí je nejhorší
Dva mizerové na motocyklu ho ale dočista vyvedli z míry. Vyzkoušela jsem na něm antistresovou terapii, ale víc pomohla žebírka s pikantní omáčkou, která jsem mu ještě v noci upekla.
„Kdybych aspoň věděl, jestli byli černí, bílí, modří, zelení,“ říkal. Ale to se asi nikdy nedoví.
Myslím, že právě tohle byl hlavní důvod, proč je můj skoromanžel pořád trochu v šoku. Nemůže ty dva nikam zařadit. Samozřejmě, mohly to právě tak dobře být ženy, ale to ho vůbec nenapadlo a ostatně nezahlédl pod kombinézami nic podobného ženskému poprsí.
Je si jistý, že to byli chlapi, ale ničí ho, že netuší, k jakému národu či rase patřili. Když se ho před časem pokusili okrást dva Maďaři a prořízli mu zezadu batůžek, vůbec se ho to netklo. Ty dva si uměl zařadit. Tyhle dva si nezařadí nikdy. Budou pro něj nadosmrti představovat neznámé nebezpečí. A toho se většina z nás bojí nejvíc.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
