Iva Pekárková: Hledám Kena Saida aneb nášlapné miny multikulti
V londýnském multikulti prostředí se vyskytuje pár min. Když na ně šlápnete, nezabijí vás, to v žádném případě, ale dovedou z vás udělat blbce.
Před naším barákem, tak natěsnaná k hlavním dveřím, že se jen tak tak daly otevřít, stála nadrozměrná bílá dodávka. Kolem pobíhal náš pan bytný, po šrílankovsku lomil rukama a bědoval, že nám přivezl novou pračku, ale nemá kudy ji dostat do domu.
Čtěte také
Drzý parkující naštěstí nechal za předním sklem kus papundeklu s nápisem:
KEN SAID
TADY OK
PRACUJU VEDLE (č. 42)
„Said,“ procedil pan bytný mezi zuby. „To bude Pákistánec anebo možná Libanonec. Já proti muslimům nemám vůbec nic, my buddhisté milujeme všechny lidi. Ale jsou vážně neomalení.“
Pečlivě jsem si nasadila masku a vydala se hledat Kena Saida. Sousedka v čísle 42, paní, která mi po čtyřech letech, co tu bydlíme, ještě neodpověděla na pozdrav, pootevřela dveře a řekla velmi nenápomocným tónem: „Mohu vám pomoci?“
Čtěte také
„Hledám pana Saida,“ svěřila jsem se jí. „Prý je tady.“
„Polka a ještě muslimka,“ mumlala si sousedka pod špatně oholené vousy. „Ne. Tvůj kamarád – nebo snad zákazník? – tu není.“
Než stačila třísknout dveřmi, vyběhl z chodby chlapík se svazkem klíčů. „Moje dodávka?“ řekl. „Mám přeparkovat?“
Nevypadal středovýchodně. Měl prořídlé špinavě blond vlasy, jiholondýnský přízvuk a červenorůžovou pleť bělocha, který si po práci rád přihne. Ochotně popojel s dodávkou a ještě nám pomohl vmanévrovat pračku do dveří.
A kdo je Ken?
„Vy jste Ken Said?“ přála jsem si vědět.
Divně se na mě podíval: „Já jsem Barry.“
„Tak… proč jste to sem napsal?“ Ukázala jsem na papundekl, teď už zrecyklovaný.
„Jo tohle? Potkal jsem tu vašeho souseda, řekl, že je Ken, a ten mi řek, že tady můžu chvíli parkovat.“
Tím se záhada vysvětlila. Na papundeklu nestálo jméno „Ken Said“, ale věta „Ken said“, tedy „Ken řekl“. Náš bytný vzkaz přečetl multikulturně a já to udělala po něm.
A kdo je Ken? No přece můj skoromanžel K., muž, který celou svou bytostí vnímá utrpení jiných a snaží se jim pomáhat. Od téhle chvíle mu budu říkat „pan Said“.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
