Iva Pekárková: Když se za ně stydíte
Ten chlapík přišel pozdě na schůzku s doktorem. Praktičtí lékaři v Anglii mají na každého pacienta deset minut, za hodinu by jich měli vyšetřit šest.
Někteří, hlavně ti pečlivější, mívají, jak pracovní den pokračuje, čím dál tím větší skluz a pacienti musejí čekat.
Čtěte také
Mí tlumočničtí klienti často remcají a já je vždycky utěšuju a připomínám jim, že mají v Anglii veškeré zdravotní služby zadarmo a mají dokonce zadarmo i tlumočníka. Takových zemí mnoho nenajdou. Jak už to bývá, někteří si toho váží a sklapnou, jiní ne.
Tenhle chlapík dorazil na středisko s dvacetiminutovým zpožděním, v okamžiku, kdy mi recepční podepisovala job sheet a s pokrčením ramen mě posílala pryč.
Zrovna v té vteřině vtrhl do čekárny a lámanou angličtinou made in Czech prohlásil, že jde za doktorem.
Nechci být ze stejné země
Co říkala recepční, tomu nerozuměl, ale když jsem mu to přeložila, příšerně se rozčílil.
Čtěte také
„Řekněte-řekněte,“ lapal po dechu a zfialověl tak, že možná doktora opravdu potřeboval. „Jak-jak je to možný? Posledně jsem sem přišel a čekal jsem dvacet minut!, než mě pozvali dovnitř. Ale když já se trochu zdržím, oni hned…“
Řekla jsem, že takhle to tady nefunguje, a odmítla jeho výlev překládat. Chlapík mě nejdřív označil za prodejnou ženštinu výrazem, který v Londýně zpopularizovali Poláci, a pak se pustil do recepční.
Polo-česky, polo-anglicky na ni ječel, že ho tu všichni ponižují, protože je běloch, muž! Každej Číňan, každej černoch, každej Pákistánec je na tom líp než on. Všichni jsou rasisti hnusný.
Čtěte také
Nakonec plivl na pult a odkráčel.
Recepční, mladá Jamajčanka, s filosofickým výrazem plivanec otřela a postříkala pultík dezinfekcí. „Vy jste taky z České republiky?“ zeptala se mě. „Jako on?“
„N… n… n… ne! Jsem ze Slovenska,“ zalhala jsem. „Jazyky máme podobné, ale je to docela jiný národ!“
Jak dokonale chápu Nigerijce, kteří se prohlašují za Ghaňany, Pákistánce, kteří tvrdí, že jsou z Pandžábu, zkrátka představitele všech velkých národů, kteří v cizině předstírají, že pocházejí z národů menších, které si tady zatím nezkazily pověst.
Já jsem se tohohle podvůdku dopustila poprvé.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
