Ondřej Neff: Plesové generace
Za dva dny bude popeleční středa a ta oficiálně ukončí plesovou sezónu. Ta odedávna začíná po svátku Tří králů. Nemělo by mě to zajímat. Úplně dobrovolně o své vůli jsem byl na plese jenom jednou v životě.
Byl to ples Balónového klubu a to jsem tam ještě šel hlavně kvůli svému kamarádovi, malíři Vráťovi Hlavatému. Pamětníci si na něho vzpomenou, ano, to je ten, kdo naboural s řiditelnou vzducholodí do kolesového velkorypadla v uhelném dole Nástup v Tušimicích.
Čtěte také
Kdy byl ten ples? Vím jen, že to bylo v pražském Savarinu a byl to zakládací podnik zmíněného klubu. No a ten klub vznikl v roce 1965 a víc k tomu nemám co dodat, abyste mi uvěřili, že nejsem plesový typ.
Neminuly mě ovšem maturitní plesy. Nejdříve jsem podstoupil ten vlastní, pak generace dětí a teď došlo na vnučku. Vzpomínky na plesy mi splývají jako v hodně zrychleném filmu. Hned zkraje musím říct, že jen poslední zážitek byl pozitivní.
Perfektní kvalita
Klasický maturiťák mého mládí i věku zralého, to je: historická budova některého z pražských nároďáků. Odřený plyš, bronzové zlato pod nánosem špíny. Horko, vydýchaný vzduch. Jakmile někam chcete jít, je tam narváno: k šatně, na záchod, k pultu. U pultu zpocení vydřiduši v umulousaných pláštích. Čepují pivo a laciné víno, jaké Moraváci prodávají Pražákům, to vše za násobné ceny, než by kdokoli byl ochoten zaplatit. Na parketu se přelévá masa v rytmu zvuku vyluzovaných tlupou neumětelů na pódiu.
Čtěte také
Střih. Čerstvý zážitek. Žádný nároďák, ale – nebudu jmenovat – společenské centrum. Rozsáhlé prostory, plně klimatizované. U šatny platíte kartou, první překvapení. Pak zjistíte, že se všude platí kartou, za rozumné ceny, perfektní kvalita. Hudbu posoudím jen těžko, ale postřehnu, že hraje především osmdesátky, a to je dobře.
Maturitní šerpování je nadále jeden z vrcholů akce. Každý maturant i maturantka mají svoje entrée, svoji znělku. Je na nich vidět individualita, humor, sebevědomí. Chovají se nenuceně. Dívky, ty byly dobře oblečené vždycky, ale mládenci, to už nebyly ty zamindrákované mátohy, jsou elegantní, jen jednoho jsem viděl s vlasy typu mánička, ale to byl nějaký exot. Ostatní měli perfektní zástřih.
Takže když beru maturiťáky generačně, nemusím se obávat příštího, až bude maturovat potomek mé vnučky. Akorát že mi bude víc než sto. Jak to dnes bývá zvykem, dokonce hodně víc než sto. Tipuju tak sto dvacet.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
