Iva Pekárková: Nový rok a nová předsevzetí

14. leden 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sekt, šampaňské, připitek

Už jste taky porušili veškerá novoroční předsevzetí, která jste si letos dali? Předpokládám, že ano, anebo aspoň většinu z nich.

Mám dokonce dojem, že skoro všichni lidi poruší svá silvestrovská předsevzetí hned na Nový rok, prvního ledna.

Čtěte také

Jak taky pár hodin po oslavách dodržet denní režim, který jsme si tak nadějeplně stanovili: nechlastat a nekouřit a nejíst sladké a každý den uběhnout aspoň pět kilometrů a vstávat o půl šesté, i když nemusíme, a každý den se hodinu učit španělsky a hodinu německy a... a tak vůbec?

V tom krušném období, kdy příjemná podnapilost zvolna, ale nezadržitelně přechází v kocovinu a molekuly etylalkoholu, které nás nadnášely na polštářku rozvernosti a slasti, se stěhují do jater, kde je enzym dehydrogenáza (potvora mizerná) proměňuje v acetaldehyd, známý jed a karcinogen, jehož krátkodobé účinky všichni dobře známe, míváme jiné věci na starosti, než řešit, co jsme si včera slíbili.

Radši si nic nepředsebrát, říká K. 

Možná by bylo moudré se novoročním předsevzetím vyhnout obloukem, právě tak jako té sklence (nebo osmi sklenkám) šampaňského, kterou uvítáme zrod nového kalendářního období. Ale většina z nás to nedokáže.

Čtěte také

V našich zeměpisných šířkách je rozdíl v délce zimních a letních dnů natolik markantní, že nám to prostě nedá. Ať chceme, nebo nechceme, nutí nás to oslavovat příchod nového slunce.

Určitě není náhoda, že se v Evropě slaví Nový rok deset dní po zimním slunovratu – v době, kdy se dny začnou znatelně prodlužovat a my skoro-seveřané, kteří jsme trpěli sezónní afektivní poruchou už mnoho tisíc let předtím, než tahle zimní depka dostala vědecké označení, cítíme potřebu ho uctít něčím velkým, důležitým a důstojným.

V tropických zemích, kde je rozdíl v délce dne v průběhu roku zanedbatelný, lidé návrat slunce tak vážně neberou a Nový rok slaví jen jako převzatý svátek.

Iva Pekárková

A necítí potřebu dávat si předsevzetí.

„Už si zase něco předsebereš!“ diví se mi K. a ohýbá češtinu způsobem, který by mě nenapadl. „Stejně to všechno porušíš.“

„Ne, letos ne!“ slibuju. „Dám si letos předsevzetí, že poruším všechna svá předsevzetí. Teda kromě toho, že všechna poruším. To je neprůstřelný, nemyslíš?“

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně

Spustit audio