Iva Pekárková: Hledá se ředitel a uklízečka

Ředitel a uklízečka
Ředitel a uklízečka

Se zájmem jsem se dočetla ve zprávách, že jistá firma z Rožnova pod Radhoštěm dostala pokutu za to, že v inzerátu na volné pracovní místo uvedla „hledá se účetní“.

Lid, který diskutoval pod článkem, rozhodnutí úředníků (nebo úřednic?) uvalit na firmu pokutu ve výši deseti tisíc korun, údajně „za diskriminaci mužů“, zcela jednoznačně setřel. I já ho přijala s jistými rozpaky – neměli by se úředníci (a úřednice) fakt radši zabývat důležitějšími věcmi?

Jenže tohle není až tak nedůležitá věc. Firma sice dostala pokutu za „diskriminaci mužů“, protože hledala „účetní“, nikoli „účetní nebo účetního“, ale na hlubší úrovni je taková formulace nabídky pracovního místa zároveň diskriminací žen.

Za klasické příklady může sloužit „Hledáme ředitele a uklízečku“, „hledáme pilota a slečnu k dětem“. Některá pracovní zařazení jsou v našich myslích tak úzce spjata s tím nebo oním pohlavím, že automaticky používáme buď mužskou, nebo ženskou verzi. Každý říká „uklízečka“, ale neznám nikoho, kdo by bez uzardění vyslovil slovo „uklízeč“.

„Porodník“ je lékař, zatímco „porodnice“ je budova a pro lékařku, která je odbornicí na porody, české slovo neexistuje. „Sekretář“ je pracovní zařazení o tři třídy vyšší než „sekretářka“. I když „sekretář“ taky může znamenat „zdobená barokní skříň“.

Jistě, můžeme to považovat za drobnost. Ale jazyk je potvora a tyhle, abych tak řekla, pohlavně předpojaté formulace se nám zavrtávají do hlavy a způsobují, že ještě po mnoho desítek let budou firmy hledat „ředitele a uklízečku“. A co horšího: na některé jedince to působí i vnitřně, a jsou-li náhodou holčičky, aspirují na účetní, ne na ředitele. Jsou-li náhodou kluci, nedovedou si představit, že by z nich mohly být „uklízečky“, i když by je tahle práce bavila.

Rovnoprávné partnerky

Před časem jsem doprovázela svého známého, amerického novináře, na Festival feministických filmů v Praze. Novinář hovořil jen anglicky, a tak jsem po promítání jednoho moc pěkného a poučného filmu zašla za organizátorem, což byl český muž.

Iva Pekárková

Vysvětlila jsem mu česky, že by s ním novinář rád pohovořil – domluví se s ním anglicky, anebo potřebuje tlumočníka? Velký feminista mi neodpověděl. Beze slova se ode mě odvrátil a začal novináři lámanou angličtinou vysvětlovat, jak nesmírně důležité je, aby společnost ženy nepodceňovala a vnímala je jako rovnoprávné partnery v životě i v práci.

Když jsem o tom pověděla kámošce, která velkého feministu znala, řekla jen: „Ale on tě nechtěl urazit. On si jen myslel, že jsi Andyho asistentka.“

Ovšem. Jak jinak.