Iva Pekárková: Co pro nás znamená

Obaly vinylových desek zpěváka Karla Gotta ve výloze prodejny na Jungmannově náměstí v Praze, u které vydavatelství Supraphon zřídilo pietní místo k uctění Gottovy památky.
Obaly vinylových desek zpěváka Karla Gotta ve výloze prodejny na Jungmannově náměstí v Praze, u které vydavatelství Supraphon zřídilo pietní místo k uctění Gottovy památky.

Můj přítel K. žil v Praze šest nebo sedm let. Naučil se obstojně česky.

Gramatika mu sice moc nešla a umí jen tykat, ale popral se s tím jazykem statečně. A já taky. Nejtěžší bylo z jeho slovníku odstranit výrazivo, které ho naučili chlapi v práci v domnění, že je to děsná sranda.

Místo „s dovolením“ říkal „uhni,“ protože to prý bylo zdvořilé, místo „na shledanou“ říkal „zezadu“ a místo „milý příteli“ užíval několik výrazů, které se dost dobře nemůžou vysílat v rozhlase.

Fungoval v Česku velmi dobře, našel si tu práci, zábavu, přátele i přítelkyně. Ale, tak jak se to stává mnohým imigrantům, jeho nová vlast mu nezalezla příliš hluboko pod kůži. Fotbalisty a slavné sportovce zvládal, takže mě mohl zachraňovat, když se mě na ně v Nigérii ptali jeho krajané.

Ale současnou populární kulturu neměl v malíčku. Natož tu historickou.

A tak, na rozdíl od zbytku světa, tolik neprožíval, když nám umřel národní umělec a symbol… čeho vlastně? Doby? Národního charakteru? Zatímco já jsem přemítala, co obdivného říct o Božském Karlovi (a napadla mě, kromě pětimilionkrát omletých frází, jedna docela dobrá myšlenka.

Karel Gott pašoval do socialistického Československa kulturu Západu v podobě melodií odcizených bez licence, které pak, s jinými texty, svým dokonalým hlasem přezpíval – ne, nebojte se, nevyčítám to ani jemu, ani dalším tvůrcům tehdejší populární kultury, tenkrát vážně byla jiná doba), K. si vařil gulášek.

Zmatení jazyků

Prožívala jsem, sice zdaleka, ale intenzivně dichotomii názorů na to, jaké rozloučení je vhodné pro hvězdu jeho kalibru, a K. si pochutnával na guláši.

Nakonec mu povídám – anglicky, protože jsme už dávno oba zlenivěli, pokud se týče učení K. češtině: „Hele, tak Gott nakonec státní pohřeb mít nebude.“

K., poněkud zmaten, vzhlédl od guláše: „Co? No to dává smysl. Proč by měla mít koza státní pohřeb?“

Iva Pekárková

Já jsem řekla „Gott“, tedy německy Bůh či, v daném případě, český národní umělec, on slyšel „goat“ – koza. Zvíře, na kterém si zrovna pochutnával.

Zřejmě se na světě najdou místa, kde Karla Gotta neznají.

Goat bless Africa!