Iva Pekárková: Sbíráte manga?

mango
mango
0:00
/
0:00

Před časem jeden můj známý, jinak docela chytrý kluk, projel v cuku letu napříč Afrikou.

A z této výpravy si dovezl neochvějné přesvědčení, že naprosto přesně a do detailů poznal tento kontinent, seznámil se se všemi jeho problémy a všechny by dokázal snadno vyřešit, jen kdyby ti hloupí domorodci dali na jeho rady.

Nejdůležitější rada se, pokud vím, týkala využívání volně dostupných přírodních zdrojů. Konkrétně sběru plodů mangovníku, které viděl popadané a hnijící úplně všude.

„Pořád si stěžují na chudobu,“ nechal se slyšet. „Ale že by posbírali mango a prodali ho na trhu, to ne. Na to jsou příliš -,“ (dosaďte si sami vhodné adjektivum, jistě ne rasistické, z rasismu tohohle chlapíka nepodezírám, ale rozhodně úderné a nelichotivé).

S K. jsme se téhle radě upřímně zasmáli. „Víš, bratranče,“ („bratranče“, to je zdvořilé oslovení pro člověka přibližně stejně starého, který není náš příbuzný, ale známe se s ním), „Víš, bratranče, proč v tropických nebo subtropických krajích nikdo mango nesbírá a neprodává na trhu?“ chechtali jsme se. „Protože by ho nikdo nekoupil! Proč by ho, proboha, lidi kupovali, když si ho utrhnou na stromě? A čerstvější.“

Manga hnijí. A co jablka? 

Mangovníky ve vhodném podnebí rostou prakticky všude, snesou vedro i nižší teploty, neuhnijí jim kořeny při záplavách a neuschnou, když je dlouho sucho.

Ostatně lidé je pěstují spíš pro stín, který poskytují - vedle stínu „deštníkového“ stromu se širokými listy je stín mangovníku v Africe nejvíc ceněný. Kromě toho prý osvěžuje vzduch a zahání nepříjemné hmyzy. Podobně jako v chladnějších krajích ořešák.

I jeho plodů si lidé váží, samozřejmě. Váží si jich o to víc, že je najdete všude a můžete se jimi kdykoli osvěžit. V subsaharské Africe dozrávají plody po celý rok. Mimochodem, gurmán si pochutná jak na zralých, sladkých mangách, tak na maličkých zelených, tak tvrdých, že je sotva ukousnete. To pro jejich smolnou chuť, které mí příbuzní s nadšením říkají „diesel“.

Iva Pekárková

Na mango jsem si vzpomněla, když chodím po okrajových čtvrtích Prahy, koukám na popadaná hnijící jablka pod jabloněmi u cest a říkám si: „Pročpak se, bratranče, nerozčiluješ, že je tu domorodci nechají jen tak hnít? Proč jablka neposbíráme a neprodáme na trhu? A přitom si všichni stěžujeme, že nemáme dost peněz. Nejsme náhodou trošilinku líní?“