Iva Pekárková: Proč každý říká „určitě“?
Určitě jste si toho taky všimli. Už několik let snad každý namísto „ano“ říká „určitě“.
„Je tady volno?“ zeptáte se osamělého pasažéra ve vlakovém kupé. A ozve se buď nevlídné zamručení, nebo: „Určitě.“
Čtěte také
Tak jako všechny pozitivní epistemické částice – jistě, ovšem, bezesporu a mnohé další – v sobě i „určitě“ nese určitou míru pochybnosti, navzdory tomu, že se nás snaží o něčem ujistit.
Koneckonců, pasažér v kupé si nemusí být jistý, že je tam skutečně volno. Třeba si řádně neprostudoval cedulky nad sedadly a neví, jestli se do kupé nepřiřítí pětice lidí s místenkami. I tak se mi zdá, že jste dřív slýchali častěji „ano“, „myslím, že ano“ nebo „snad ano“. Teď skoro určitě uslyšíte „určitě“.
„Dala bych si pivo,“ řeknete číšníkovi v hospodě, a je-li zdvořilý, dozvíte se: „Určitě!“ Není-li, kydne ho před vás a ušklíbne se.
Nevím, proč se „určitě“ tak ujalo. Ráda bych si myslela, že je to výraz odporu vůči jedné nejmenované politické straně, jejíž název nepříjemně připomíná český výraz souhlasu.
„Ano“ v jiných jazycích
Čtěte také
Anebo jsme my Češi konečně zjistili, co slovo „ano“ znamená v řadě románských jazyků včetně španělštiny a italštiny? Je to trapné, přátelé, ale náš zdvořilý souhlas v těchto jazycích představuje podstatné jméno odvozené z latiny a znamená „řitní otvor“ či „díra do zadku“.
To prý zjistil poněkud drsným způsobem jistý obdivovatel nejmenované české politické strany, který si její název nechal hrdě vytetovat na záda hned nad hýžděmi, včetně vydařeného portrétu jejího čelního představitele. Takto vyzdoben odjel do Itálie a vypravil se na pláž.
Tam tetování v očích místních lidí zcela ztratilo politickou moc a proměnilo se v hrdé avízo jeho menšinové orientace a vyobrazený politik v jeho nejoblíbenějšího milence. Byl to mladý, udělaný, vysoký muž s vypracovanými svaly, a tak se k němu, jakmile se svlékl do plavek, začali sbíhat nadějeplní pánové, toužící ho tomu chlápkovi přebrat.
Jakmile jsem si uvědomila souvislosti, už mi „určitě“ neleze na nervy. Když se mě zeptáte: „Budete, i když teď o tomhle slově víte své, dál říkat ‚ano‘?“ Odpovím: „Určitě!“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
