Iva Pekárková: Dobrá zpráva od Boha
Vozila jsem ji kdysi v taxíku z jižního Londýna do severního, do nemocnice, která pečuje o pacienty s AIDS.
Cestu jí platila Národní zdravotní služba, protože Anglie léčí zadarmo všechny pacienty s pohlavně přenosnou chorobou.
Čtěte také
Doprava patřila k tomu. Ozioma byla moc vděčná. A vždycky říkala, že si za všechny své trable může sama. Nejdřív se nevhodně narodila - pár dní nato, co její táta přišel o život při nepokojích v nigerijském státě Delta. To krásné jméno Ozioma Chineke, Dobrá zpráva od Boha, které jí dala máma, bylo zbožné přání, ne skutečnost.
Byla nevzdělaná, sotva se uměla podepsat, a za to si taky mohla sama: byla holka a jejich rodina nevěřila na vzdělávání žen.
Nejvíc se styděla za to, že má AIDS. Tomu by snadno mohla zabránit, kdyby se vzepřela strýčkovi, který ji honem honem toužil provdat a našel pro ni nedobrého manžela. Svého syna pojmenovala Obinna - tatínkův nejmilejší. I ona se tímhle jménem snažila změnit synův osud. Její muž ale zjevně preferoval syny jiných manželek.
Čtěte také
Pak se stal zázrak: ona i syn dostali vízum do Británie. Hned při první prohlídce u doktora vyšlo najevo, proč jsou nemocní, a Ozioma nevěřila vlastním očím: docela neznámí lidé se tady o ně starali mnohem líp než rodina. Sehnali jim místo k bydlení, a protože už nemohla pracovat, poskytovali jim peníze na živobytí.
A taky její nejmilejší taxikářku – mě.
Zjistili jsme, že jedna větev Oziominy rodiny bydlí ve stejném městě jako jedna větev naší rodiny, a občas jsme jim poslali společný balík. I když neměla skoro nic, považovala za svou povinnost příbuzné podporovat.
Čtěte také
Medicína dnes už dovede držet na uzdě nákazu virem HIV a často ho dokonce odstranit z organismu. U Oziomy se synem bohužel nemoc už byla rozvinutá. I tak jim doktoři slibovali mnoho let života, pokud se budou řádně léčit.
Potom Obinna náhle zemřel na banální infekci a Ozioma zůstala sama. Dál jsem ji vozila do nemocnice a ona na něj vzpomínala bez slz, jako by jeho smrt nic nezměnila a on tu pořád zůstal s ní.
A pak Oziomu deportovali. Bylo to náhlé. Kdyby se nám neozvala z Nigérie, neměli bychom šanci se to dozvědět. V Nigérii neměla kde bydlet a neměla samozřejmě ani na doktory. Manžel prohlásil, že je čarodějnice, a příbuzní na ni plivali.
Poslali jsme jí s K. nějaké peníze a balík plný věcí. Peníze došly, ale balíky se posílají lodí a cesta trvá skoro osm neděl. Oziomu už nezastihl. Věci si rozebrali příbuzní.
Je to tak. Existují dvě Británie. Jedna, ta laskavá a humánní, se o Oziomu postarala, dala jí naději a prodloužila jí život. Ta druhá, přísná a komisní, ji odstranila jako ilegálního přistěhovalce. A tím ji zabila.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
