Iva Pekárková: Chcete bydlet ve vlastním?

Čtěte také

Iva Pekárková: Jak zobrazit lotra

A jak řekla, tak udělala. Celý dům si, pravda, nekoupila, koupila si byt, ale nebyla to žádná maličká garsonka, kde nemůžete, jak zní anglická fráze, ani zatočit kočkou. Byl to poctivý byt s předsíní, obývákem spojeným s kuchyní a dvěma ložnicemi. Dost velký na to, aby se tam vešel Ilonin partner nemakačenko i případný platící podnájemník.

Nebylo snadné vymáčknout půjčku z banky. Chtěli vidět výpisy z účtu za poslední tři měsíce a její příjem musel být poměrně vysoký. A tak si Ilona na tři měsíce našla k dennímu ještě noční džob – a banka jí půjčku přiklepla.

Tohle byl čin hraničící s kreativním účetnictvím a Ilonu za to osud brzo ztrestal. Měsíční platby za byt byly o nějakých 100 liber vyšší, než kolik vydělala, a to nepočítala účty za vodu, elektřinu a plyn. Z čeho bude žít, to netušila. Ale partner nemakačenko byl spokojený, že „bydlí ve vlastním“, a Ilona časem našla podnájemníka. Ten se nastěhoval do velké ložnice a platil Iloně ze studentské půjčky.

Čtěte také

Iva Pekárková: Dobré zprávy o ženské obřízce

Ilona makala jak šroub a peníze jí taktak vystačily. Občas se děsila, že takhle bude muset makat ještě 19 let, než bude byt skutečně její, ale nevzdávala to.

Pak se podnájemník odstěhoval a zůstal jí viset nájem za několik měsíců. Ilona věděla, kde bydlí, ale ukázalo se, že nemá povoleno mít ve svém bytě podnájemníka. Neexistovala žádná legální cesta, jak z něj peníze vymáčknout.

Když mi to se slzami v očích vykládala, překvapilo mě to. „To je divný,“ řekla jsem, „copak ten byt není tvůj?“

„Je,“ řekla Ilona. „Ale jen pětadvacet procent.“

Hrdý vlastník jedné čtvrtiny

Čtěte také

Iva Pekárková: Nestyďte se za Gay Pride

Ilona ve své touze koupit byt využila nabídky zvané „zčásti vlastni, zčásti pronajímej“, která údajně umožnuje lidem s nízkým příjmem vstoupit na první šprusli štaflí ke štěstí.

Ilona deset let bojovala. Jedinkrát nejela na dovolenou, dělala přesčasy, šetřila, kde to jen šlo.

A pak jí zdvihli nájem. Ano. Ilona si zařídila, aby jí banka nemohla zvýšit měsíční splátky, a ty byly stále stejné. Ale družstvo, kterému patřilo 75 procent jejího bytu, jí zničehonic oznámilo, že odteďka bude každý měsíc platit o několik set liber víc. Iloně nezbylo, než byt prodat za cenu, jakou stanovilo družstvo, člověku, kterého si družstvo vybralo.

Iva Pekárková|foto: Kateřina Janoušková

Z celého dobrodružství Iloně zůstaly jen dva tisíce liber, které tak tak stačily na přestěhování, a oči pro pláč. A samozřejmě přítel nemakačenko, kterému se sice nechtělo stěhovat zase do nájemního bytu, ale nic lepšího si najít neuměl.