Iva Pekárková: Nestyďte se za Gay Pride
Kamarád Dominik patří k těm nejkonzervativnějším mužům, s kterými občas chodím na kafe. Je mu 45, už 15 let nezměnil zaměstnání a už 10 let má tu samou lásku, se kterou poklidně sdílí dobré i zlé. Teda – dokud nepřijde Gay Pride Day.
To se Dominik zmaluje jak stárnoucí šlapka, prošedivělou pleš zakryje oranžovou parukou, oděje si duhová tanga, do zadku si strčí tři růžová paví pera a takto vymóděn vyrazí do ulic trdlovat, povykovat a vyměňovat si francouzáky s neznámými lidmi. Různých pohlaví, pochopitelně.
Čtěte také
Dnes už si je Dominik svou orientací natolik jistý, že může bez problémů líbat, kromě mužů, i příslušníky dalších 126 genderů. Proti gayům, lesbám, transvestitům, transsexuálům a lidem sexuálních orientací a pohlaví, o jakých až donedávna nikdo neslyšel, samozřejmě vůbec, ale vůbec nic nemám. A zastávám hluboké přesvědčení, že by měli mít stejná práva jako všichni ostatní, včetně práva na sňatek a – po řádném prověření jako všichni ostatní – práva adoptovat děti.
Přijde mi to tak samozřejmé, že musím na plné obrátky zapojit empatii, abych dokázala pochopit jedince či instituce, kteří jim tahle práva upírají. Jenomže potom přijde Pride a zanechá po sobě spoustu zlomených srdcí, fůru odpadků a pěkných pár přísných, upjatých, bigotních, nepřejících jedinců, které nezvyklý průvod pobouří a poskytne jim další důvod, proč gaye stereotypizovat a proč je nenávidět.
Víc škody, nebo víc užitku?
Nějaký čas jsem žila v přesvědčení, které se mnou údajně sdíleli i někteří lidé s menšinovou orientací – totiž že není vyloučené, že průvody Gay Pride nadělají, pokud jde o porozumění mezi lidmi s různou orientací, víc škody než užitku. A pak jsem si o tom pokecala s Pavlou.
Je mladší než já, ale i jí už je přes 40. Svěřila se mi, že – i když už od puberty věděla, že se jí líbí holky a kluky chce jen za kámoše – dlouho nevěděla, co si s tím má počít. Připadala si „divná“ a „nenormální“, za své touhy se styděla – a to jí vydrželo do 25. „Kdybych jako puberťačka mohla vidět jen jednu jedinou malinkatou Pride, hned bych se přestala cítit tak hrozně,“ řekla mi.
„Jo, já vím, je to trochu fraška a někteří lidi to přehánějí. Ale pomysli na to, kolika z nás to pomůže.“ Tak vida, tohle mě nenapadlo. A to jsem si myslela, že gayům rozumím. Jestli Prides přispívají k tomu, aby se mladí lidé méně trápili, pak beru zpátky všechno, co jsem o nich kdy říkala.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
