Iva Pekárková: Běloši, černoši a vlastnost zvaná empatie
Marieke Lucas Rijneveld, mladá bílá osoba z Nizozemí, nebude překládat báseň mladé americké černošky Amandy Gorman. Je to událost tak významná, že se seismické vlny jí vyvolané donesly i do české kotlinky a způsobily… no, vesměs mnohé chytání se za hlavu a výkřiky na téma, že ti černoši fakt už nevědí, co roupama dělat.
Možná stojí za to si ujasnit, co za celým incidentem bylo. Původní plán, posvěcený samotnou Amandou Gorman, byl, že Marieke Lucas Rijneveld přeloží do holandštiny její báseň, kterou oslavila nástup Joea Bidena na prezidentské křeslo. Marieke Lucas vybrali právě proto, že se, tak jako Amanda, těší už od mládí velkému literárnímu úspěchu.
Čtěte také
Vzápětí se ale ozvaly hlasy tvrdící, že se Marieke Lucas k překladu nehodí. Ne proto, že nemá, podle svých vlastních slov, moc dobrou angličtinu. Ale proto, že je to osoba bílé pleti, a tudíž se nedokáže vžít do osoby s kůží dostatečně zásobenou melaninem. Kromě toho prý to musí být žena a do téhle kategorie Rijneveld taky nezapadá, je nebinární.
Liberálně myslící člověk (aspoň ten s nedostatkem melaninu v kůži) si v první chvíli nejspíš řekne: No co, černoši dlouhá léta trpěli a potom byli dlouhá léta přehlížení. Tak ať si takovouhle věc projednou rozhodnou sami, bude lepší, když jim do toho my běloši mluvit nebudeme. Vzápětí si však uvědomí, že tenhle přístup nepříjemně zavání blahosklonností. Máme snad my běloši od Boha či od Přírody speciální pověření „povolovat“ nebo „nepovolovat“ jiným rasám, po čem mají toužit a za co bojovat? Pokud vím, tak ne.
Kdo dokáže dílo správně pochopit?
Čtěte také
Ano, je to ultrasložitá situace. Když se budeme příliš pečlivě řídit přáním černošských aktivistek, báseň od Amandy Gorman si hezky dlouho nepřečteme v češtině, neboť ji bude mít právo překládat pouze mladá americká černoška, která vyrostla v Americe, ale teď žije v Čechách, mluví i píše dokonalou češtinou a do hloubky rozumí nám Čechům. A – přirozeně – je úspěšná literátka. Už abychom ji začali hledat.
Navíc se kritéria pro to, kdo má právo překládat takový či onaký cizojazyčný text, budou přiostřovat. Ozvou se hlasy tvrdící, že překladatel musí mít nejen správnou barvu a pohlaví, ale musí například pocházet z chudé rodiny nebo být zneužívané dítě.
Ovšem: čas od času se stane, že překladatel s dílem, na kterém pracuje, hluboce souzní právě díky svým životním osudům. Není ale fér po něm vyžadovat, aby měl stejné životní osudy jako autor původního textu. Kromě toho vůbec není jisté, že dva lidé s podobnými osudy budou jeden druhého chápat.
Jak říkám: je to složitá situace. Naštěstí existuje lidská vlastnost zvaná empatie, hluboce lidská. Díky té se někteří z nás dokážou vžít do pocitů a myslí jiných lidí, i když mají docela jiné osudy, jiné pohlaví i jinou barvu. To, co melanin rozdělil, empatie spojí.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
