Iva Pekárková: Počkat, až na vás dojde řada

2. březen 2021

Obyčejně necítím potřebu hlásit ve veřejnoprávních médiích, že jsem třikrát kýchla anebo že mě díky radám šikovného ortopeda přestal tolik bolet zlomený a špatně srostlý kotník. Tentokrát se ale chci svěřit s úžasným zážitkem, který mě potkal minulý týden. Dostala jsem totiž první dávku očkování proti covidu.

Není to unikátní dobrodružství, samozřejmě. Vakcínu proti covidu už dostaly miliony a miliony lidí. Ve Spojeném království, kde bydlím, se podařilo naočkovat víc než třetinu populace a jede se dál. I tak to byl úžasný zážitek nejméně ze dvou důvodů.

Čtěte také

Jednak jsem pro to nemusela vůbec, ale vůbec nic udělat. Žádné prosby, fronty, podplácení, shánění vakcíny pod rukou přes kámoše, „pěstování si“ svých doktorů. Žádná korupce, žádný nepotismus, žádné mafiánské praktiky. Nebylo třeba si uklohnit vakcínu v kuchyni na sporáku ve svépomocném duchu, který jsme pochytili loni při domáckém šití roušek, a píchnout si ji jehlou z babiččina šitíčka.

Stačilo být zaregistrovaná jako pacient u obvodního doktora. A u toho je ve Spojeném království zaregistrovaný skoro každý, včetně většiny ilegálních přistěhovalců.

A pak počkat, tak jako královna Alžběta II., až na mě dojde řada. Když dorazila textovka se zprávou, vybrala jsem si datum a hodinu, které mi vyhovovaly.

Pomáhají vám a navíc jsou moc milí

V očkovacím centru, ve které se proměnila naše klinika, mě nadchla dokonalá organizace – jde to vážně ráz na ráz a očkují prý 600 až 800 lidí denně – ale taky neuvěřitelně lidský přístup. Všichni byli milí, usměvaví a v dobré náladě.

Čtěte také

Počínaje dívkou, která vyhledává jména příchozích na seznamu a naviguje je, kam se mají posadit v kryté čekárně, která ještě nedávno fungovala jako parkoviště pro zaměstnance kliniky.

Skoro každý se jí dvakrát nebo třikrát zeptá, kterou židli má na mysli, a leckdo si sedne špatně, ale ona všechno trpělivě vysvětluje, znova a znova, laskavě a s úsměvem. Každý je pro ni člověk, ne jeden ze šesti až osmi set zmatených pitomců, které denně potká.

Iva Pekárková

Když se špalírem dobrovolníků – taky milých a usměvavých – dostanete do ordinace, sestřička a její pomocník se vám představí a vymění si s vámi pár vtípků. Jehlu v paži sotva ucítíte a už je to hotové. I pro ně jste člověk, jak se zdá, ne jeden z mnoha desítek pacientů, které musí denně „vyřídit“.

Ano, já vím. Nebylo to ani trochu dobrodružné. Ale viděla jsem na vlastní oči, jak hladce může fungovat dobře zorganizovaná celonárodní vakcinace proti koroně.

Autorka je spisovatelka, žije v Londýně

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.