IT se na evropských emisích podílí z desetiny. Odpadní teplo lze dál využít díky olejovému chlazení

Teplo je pro provozovatele datacenter odpadní produkt a běžně jej klimatizací vypouštějí ven. Na chlazení jde v datacentrech v průměru 30 až 50 procent veškeré spotřebované energie. Provozovatelé datacenter proto i vzhledem k rostoucím cenám energií přemýšlejí, jak energetické nároky snížit.

Čtěte také

Starají se o data firem. „Máme takové množství dat, jako je na půl milionu DVD,“ říká ředitelka

„Olejové chlazení nám pomáhá dosáhnout obrovských úspor energií při chlazení serverů, protože oproti klasickému chlazení pomocí klimatizace ušetříme řekněme 50 až 70 procent energie,“ říká zakladatel a výkonný ředitel hostingové společnosti WEDOS Josef Grill.

Jeho firma se při stavbě nového datacentra v Hluboké nad Vltavou rozhodla investovat do technologie chlazení farmaceutickým olejem. Má nízkou viskozitu, lépe přenáší teplo než vzduch, není vodivý a chrání servery před prachem.

Firma bude teplem ze serverů vytápět celou budovu, sousední dům, parkoviště, chodníky a také nedaleké veřejné venkovní koupaliště

Servery v datacentru, které je právě ve výstavbě, budou uložené v kovových vanách. Z jednoho konce vany proudí studený olej a na druhém konci vytéká do potrubí, které vede přes tepelný výměník. Ve výměníku olej, ohřátý na asi 40 ° Celsia, předá své teplo vodnímu okruhu, který jej nese dále podle potřeby.

Čtěte také

Těžba bitcoinu je obrovské mrhání elektřinou. Celosvětově na to planeta nemá, tvrdí Dědek z ČNB

Firma bude teplem ze serverů vytápět celou budovu, sousední dům, parkoviště, chodníky a také nedaleké veřejné venkovní koupaliště. „Uděláme z něj termální lázně,“ dodává s úsměvem Grill.

Snížení uhlíkové stopy je ale v případě datacentra v Hluboké nad Vltavou spíš vedlejší efekt netradičního způsobu chlazení. Server napájí elektřina z nedaleké vodní elektrárny a firma se podle Grilla pro olejové chlazení rozhodla spíše z ekonomických důvodů, protože úspora energie je obrovská.

Těžba vzácných kovů ničí ekosystémy

Polovodiče se dnes vedle křemíku skládají ze zhruba padesátky dalších běžných i vzácných kovů. Jejich těžba, zejména v rozvojových zemích, může životní prostřední poškodit stejně jako třeba hnědouhelné lomy. Podle Vojtěcha Koteckého z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy je proto důležité vysloužilou elektroniku recyklovat.

Čtěte také

Uhlíkovou neutralitu zvládneme, jen když konečně přestaneme spalovat fosilní paliva, myslí si expert Přibyla

„V každém notebooku je asi 2,5 až 3,5 gramu cínu. Jedna třetina veškerého cínu na světě pochází ze dvou indonéských ostrovů Bangka a Belitung, které jsou trochu menší než Morava, žije na nich milion obyvatel a vypadají jako jedna obrovská Mostecká uhelná pánev. Zhruba dvě třetiny těch ostrovů tvoří krátery opuštěných dolů, je to doslova dezolátní krajina. Každý rok pak dolování zabere dalších 50 čtverečních kilometrů. Asi polovina korálových útesů je zničená nebo poškozená tím, že se do moře vysypává odpad z těžby,“ vysvětluje Kotecký.

„Souvisí to i s tím, že abychom získali kov, musíme vytěžit podstatně více suroviny ze země. Odhaduje se, že na jednu tunu mědi vznikne 310 tun dopadu. U zlata je to ještě horší, zlato tvoří zhruba jen asi jednu desetitisícinu vydolované horniny. A přitom ze zhruba šedesáti kovů, které dnes využíváme, se jen patnáct recykluje více než z poloviny.“

Poslechněte si celou Naturu Ondřeje Nováka.