Uhlíkovou neutralitu zvládneme, jen když konečně přestaneme spalovat fosilní paliva, myslí si expert Přibyla

12. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zvenčí je kotel jedna vysoká budova (na snímku)

Většina české společnosti chce s klimatickou změnou něco dělat. Dokazuje to nový sociologický průzkum pro Český rozhlas. Hlavní cestou by podle vědců mělo být rychlé snižování emisí skleníkových plynů. Jeho konečným cílem má být dosažení více méně nulových emisí označované jako klimatická neutralita. Z té se pomalu stává módní heslo.

Žijeme v civilizaci závislé na spalování fosilních paliv, která se ukládala pod zem miliony let. S rychlým uvolňováním této nastřádané sluneční energie jsou spojeny emise skleníkových plynů – především oxidu uhličitého. Když šlápneme na plyn v autě, pustíme si topení nebo rozsvítíme a zapneme počítač, většinou se na těchto emisích podílíme.

Čtěte také

CO2 se kumuluje v atmosféře, kde vydrží stovky let. Koncentrace tohoto plynu už překonala hranici 420 ppm a je nejvyšší za několik milionů let. Rostla přitom i v době, kdy se některá odvětví lidské činnosti musela kvůli pandemii skoro zastavit. Pod vlivem těchto emisí vypouštěných lidmi vzrostla od začátku průmyslové revoluce průměrná globální teplota o zhruba 1,2 °C. Spolu s tím se mění klima, tají ledovce, přibývá extrémních projevů počasí a celý proces podle vědců směřuje do stavu, kdy bude planeta pro lidi a další bytosti čím dál míň obyvatelná.

Proto se v roce 2015 bezmála 200 států shodlo, že se pokusí udržet oteplení do 1,5 °C, což stvrdily v Pařížské klimatické dohodě. Aby se tak stalo, měly by během několika desetiletí dosáhnout klimatické neutrality. To je stav, kdy by lidstvo vypouštělo emise skleníkových plynů, které je schopné zachytit přírodními nebo technologickými procesy. Může jít například o pohlcování uhlíku v lesích a jiných biotopech, nebo jeho umělé zachycování ze vzduchu a ukládání pod zem.

Musíme myslet na fosilní paliva

Fyzik a odborník na klimatickou změnu Ondráš Přibyla ale připomíná, že jde především o rychlé snižování emisí skleníkových plynů.

Čtěte také

„Když začneme mluvit o technologiích na zachycování uhlíku, tak to vlastně vypadá, jako bychom měli řešení a mohli jsme pokračovat ve spalování, které děláme. Ale poměry jsou takové, že z fosilních paliv se vytváří řádově 40 miliard tun CO2 ročně.“

A dodává: „Příroda toho nikdy tolik zachytit nedokáže a průmyslové procesy jsou sice pilotovány, ale zatím to vůbec nevypadá, že by se daly škálovat. Možná to ani nepůjde. To znamená, že kdybychom měli velmi zjednodušeně říct, co znamená dosáhnout uhlíkové neutrality, tak to v prvé řadě znamená přestat spalovat fosilní paliva.“

Ondráš Přibyla na webu faktaoklimatu.cz zveřejnil spolu se svým týmem text, který objasňuje klimatickou neutralitu a související termíny. Jak by cesta k takovému cíli mohla vypadat v případě Česka, naznačila loňská studie poradenské společnosti McKinsey & Company s názvem Klimaticky neutrální Česko, která také zohledňuje zpřísněný závazek emisního snížení schválený v Evropské unii.

Snížení emisí je reálné

„Naše analýza ukazuje, že snížení emisí o 55 procent do roku 2030 je realistické. Tedy ve srovnání s rokem 1990. Primárními opatřeními, která lze ke splnění cíle využít, jsou: další snížení závislosti země na uhlí při výrobě elektřiny a tepla a omezení těžby uhlí,“ vyjmenovává.

Čtěte také

„A tato změna probíhá. Několik uhelných elektráren už odstaveno bylo, případně se jejich odstavení v dalších několika letech chystá. Zvyšování cen emisních povolenek, spolu s nízkými cenami zemního plynu, odklon od uhlí dále podporují.“

Velkou překážkou na cestě ke splnění cíle do roku 2030 je podle klimatologa ale kůrovcová kalamita, která vede k rozsáhlému odlesňování. „Kalamita mění české lesy z úložišť uhlíku ve významné zdroje emisí skleníkových plynů. Do roku 2030 je třeba výrazně pokročit zejména v následujících oblastech: přechod od fosilních paliv k elektřině v dopravě, výrazné rozšíření kapacity obnovitelných zdrojů energie, snižování energetické náročnosti budov a nalezení dlouhodobého řešení pro české teplárenství.“

Dekarbonizace?

Úplná dekarbonize se ovšem podle studie neobejde bez velkých změn i v dalších sektorech.

„Vyžádá si dalekosáhlé technologické změny ve všech odvětvích, jakož i vybudování přírodních i umělých úložišť uhlíku. Jejich účelem bude eliminovat emise v odvětvích, ve kterých je snižování emisí obtížně realizovatelné. Například ve výrobě cementu nebo v zemědělství,“ myslí si Přibyla.

Čtěte také

V první fázi je přitom klíčová role velkých energetických společností, které stále vyrábějí energii z uhlí. V případě výroby elektřiny a tepla může být vedle přechodu na obnovitelné zdroje i využití zemního plynu. To je ovšem také fosilní palivo, byť jsou emise CO2 při jeho spalování zhruba o polovinu nižší v porovnání s uhlím. Nejde tak o dlouhodobé řešení.

Aktuální české plány počítají s tím, že i za 30 let tady zbydou nějaké emise, které bude třeba zachytit, nebo kompenzovat, jak potvrzuje ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva životního prostředí Pavel Zámyslický.

Česko má mít větší ambice

„My bychom se měli dostat z aktuální úrovně zhruba 120 milionů tun CO2 ekvivalentu v roce 2050, dostat na cca 20 milionů tun. To je velmi výrazná redukce. Těchto posledních 20 milionů by bylo vykompenzováno částečně ukládání CO2, a z části technicky pomocí technologií CCS a CCU. Jednalo by se hlavně o emise ze zemědělství nebo z průmyslové výroby.“

Čtěte také

A dodává, že nejde až tak o emise ze spalování, ale o ty z chemických procesů, které nejde odbourat. „Tento zbytek emisí se vyplatí zachytit a tím dosáhnout neutrality,“ doplňuje Zámyslický.

Podle analytika Tomáše Jungwirtha, který vede klimatický tým Asociace pro mezinárodní otázky, by ovšem mělo mít Česko vyšší ambice. Jinak taky může někdy v polovině století skončit s příliš vysokými emisemi.

„Zbytkové emise do roku 2050 by měly být méně než 20 megatun CO2 za rok. Ale samozřejmě je otázka, a jak tam bude počítat třeba technologické zachycování emisí v průmyslu či energetických procesech, pokud bychom na ně spoléhali. Ale klimatická neutralita znamená klimatickou neutralitu. Ta podle mě v kontextu ČR a možností zachycování a ukládání uhlíku přírodními procesy, nemůže přesáhnout zbytkový objem emisí 10 megatun CO2 ročně.“

Pokud vás zajímá, jaké podoby může mít rychlý odklon od uhlí v teplárenství, a chcete se více dozvědět o konceptu klimatické neutrality, poslechněte si první díl Zaostřena Štěpána Sedláčka o klimatické neutralitě.

Spustit audio

Související