Stavbaři přišli s ekologickým betonem. „Tvrdne pomaleji, bude míň trvanlivý,“ varuje expert Kolísko
Tuzemští betonáři objevili klíč k zásadnímu snížení emisí oxidu uhličitého: jde o slínek. Právě tím se na svém webu čerstvě chlubí jeden z lídrů oboru. Když se totiž sníží obsah slínku v cementu, bude mít beton nižší emise oxidu uhličitého, dokonce až o 50 procent. Snižování emisí oxidu uhličitého je aktuálně ve stavebnictví hlavní téma. Jak ale varují stavaři, ekologičtější betony znamenají kompromisní vlastnosti.
Snižování emisí v tak konzervativním oboru, jakým je stavebnictví, patří k velkým výzvám. Tlak na změny v bohatých zemích souvisí i s tím, jak rychle se urbanizuje subsaharská Afrika nebo jihovýchodní Asie, kde roste poptávka po cementu i betonu.
Čtěte také
Pokud by se nic nezměnilo, tak už Mezinárodní energetická agentura odhadla, že jen výroba cementu bude v roce 2050 zodpovědná skoro na čtvrtinu všech globálních emisí oxidu uhličitého.
Společnost CEMEX se svém posledním videu chlubí tím, že každoročně snižuje emise oxidu uhličitého tak, jako by se v provozu škrtlo víc než 1,5 milionů aut. Firma deklaruje, že od roku 1990 ponížila své emise o 35 procent a její ambicí je nejpozději v roce 2050 vyrábět cosi jako klimaticky neutrální beton. Cestou by mohl být právě slínek.
Podle ředitele Kloknerova ústavu pražského ČVUT Jiřího Kolíska ale může být u betonu s nižším obsahem slínku problém s tvrdnutím: „V materiálech od CEMEXu je to napsáno jasně: tvrdne to pomaleji. Samozřejmě to bude znamenat prodloužení stavebních prací. A taky se domnívám, že materiál bude i míň trvanlivý.“
Změnu poznáme až za 20 let
Jak Kolísek upozorňuje, důsledky některých rozhodnutí se ve stavařině projeví až v dlouhodobém horizontu: „To znamená, že když dneska uděláme nějaké kroky, výsledek sklidíme za zhruba 10 až 20 let. Taky se můžeme dost divit, že to nedopadlo zrovna optimálně.“
Čtěte také
Vzhledem k tomu, že slínek je spolu se struskou energeticky i emisně nejnáročnější část výrobního procesu cementu, není myšlenka spojená s nahrazením slínku nijak nová.
Dřív se o tom přemýšlelo kvůli zlevnění výroby, teď jde o životní prostředí a snížení emisí. Důkazem toho, že snížení obsahu slínku není nová myšlenka, jsou i normy. Se směsnými cementy, kde je pouhých 20 procent slínku, totiž dávno počítají.
Recyklace na místě?
Beton se sníženým obsahem slínku není jedinou cestou, jak se dostat k nižším emisím. Česká firma Skanska před nedávnem přišla s projektem náhrady kameniva v betonu recyklátem. Jak ale upozorňuje Kolísko, technologie, které se používají pro výrobu kameniva i pro výrobu recyklátu ze starých staveb, jsou si dost podobné.
Čtěte také
„Takže si nedokážu moc představit nějaký zásadnější rozdíl v emisích. Leda snad kdyby se recyklovalo na místě – tedy kdyby se ze staré stavby dělala přímo na místě úplně nová.“
Výhodou recyklátů je podle šéfa Kloknerova ústavu leda to, že dochází k úspoře primárních zdrojů. Místo těžby nového kamení se používají zbytky starých staveb. Jenže s těmito „ekologickými“ betony, ať už s nižším obsahem slínku nebo s recyklátem, jsou vždy spojené jeho kompromisní vlastnosti.
Celý příspěvek Petra Kološe najdete v audiozáznamu.
Související
-
Může být stavebnictví udržitelné? Nejde jen o ekonomiku, investice se společnosti vrátí, říká expert
Stavebnictví v současnosti produkuje enormní množství odpadu a obecně je jedním z největších znečišťovatelů ovzduší.
-
Buldozery s GPS senzory, virtuální modely nebo robot-zedník. Jak technologie mění stavebnictví?
Čeští stavebníci začínají těžit z nových technologií. Právě moderní stroje stále častěji nahrazují lidskou práci nebo ji přinejmenším zjednodušují.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.