Husajn vs. Bush. Americká invaze do Iráku pohledem historika Melvyna Lefflera
Snad žádné americké zahraničněpolitické rozhodnutí nevyvolalo v tomto století tolik polemik jako invaze do Iráku, která začala 20. března roku 2003. Právě před 20 lety se Spojené státy rozhodly obsadit Irák a svrhnout tamní diktátorský režim prezidenta Saddáma Husajna. Šlo o krok, který, jak se posléze ukázalo, měl zásadní důsledky pro Irák, Blízký východ, USA, ale vlastně celý svět. Jeho dopady v mnoha směrech pociťujeme dodnes.
Jak vlastně ve Washingtonu probíhalo rozhodování o tom, jestli a jak na Irák zaútočit? Kdo byli hlavní strůjci invaze a na základě jakých informací se rozhodovali? A proč se celá akce nakonec tak zásadně pokazila? Na to odpovídá americký historik Melvyn Leffler v knize vydané zatím pouze anglicky – v českém překladu se jmenuje Postavit se Saddámu Husajnovi. George W. Bush a invaze do Iráku.
Neznalost, nebo záměrná lež?
Leffler se dostal k řadě nově odtajněných dokumentů, vyzpovídal desítky přímých aktérů. Jeho závěr je jednoznačný – šlo o obří selhání americké politiky. Nebylo ale motivováno zlými úmysly, Leffler například nenašel žádné důkazy o tom, že by si Američané existenci iráckých zbraní hromadného ničení, kterými invazi ospravedlňovali, vymysleli.
Čtěte také
Z jejich strany šlo o špatné vyhodnocení zpravodajských informací podmíněné zásadní nedůvěrou k Saddámovi, který zbraně hromadného ničení dříve skutečně měl a také je opakovaně použil.
Další selhání ale následovala – USA neprovedly analýzu toho, jestli válka jejich zájmům neuškodí za jakýchkoliv okolností. Tedy jestli by prostě nebylo výhodnější se Saddámovým Irákem žít, i kdyby zkázonosné zbraně skutečně měl. A vrcholem všeho byla naprosto zpackaná okupace Iráku po snadném vojenském vítězství. Američtí politici v čele s prezidentem Georgem W. Bushem tuto výzvu naprosto zanedbali.
Bylo by snadné označit je za viníky a zahrnout je kritikou – a Leffler to taky činí. Ale zároveň upozorňuje, že by bylo naivní myslet si, že prostě jen stačí zvolit lepší politiky a příště vše dopadne dobře. Mezinárodní vztahy jsou nesmírně složitou realitou, v níž k dobrým výsledkům nemusí stačit ani dobré úmysly.
Jak to tedy tenkrát s válkou v Iráku bylo a jak hodnotit průběh a důsledky s odstupem dvaceti let? Uslyšíte v pořadu Ex libris v podání Ondřeje Housky.
Související
-
Jan Fingerland: Arabské země se shodly, že se neshodnou
V alžírském hlavním městě se sešli představitelé zemí, kde se mluví stejným jazykem. Přesto se na summitu projevily odlišnosti.
-
20. století bylo stoletím válek a nedozírných výdajů. Přesto lidstvo bohatlo. Jak si to vysvětlit?
Dnes jsme téměř devětkrát bohatší než naši předkové před 150 lety. Přesto nežijeme „v ráji“. Kde se stala chyba? Zamýšlí se historik hospodářských dějin Brad DeLong.
-
Dnešnímu světu podle Henryho Kissingera chybí skuteční lídři. Hledá je tak ve své knize Vůdcovství
V politice chybí lídři, slýcháme dnes a denně. Chybí prý osobnosti velkého formátu, které jsme znali v minulosti. Jsou tyto stesky oprávněné?
