Husajn vs. Bush. Americká invaze do Iráku pohledem historika Melvyna Lefflera

Jak vlastně ve Washingtonu probíhalo rozhodování o tom, jestli a jak na Irák zaútočit? Kdo byli hlavní strůjci invaze a na základě jakých informací se rozhodovali? A proč se celá akce nakonec tak zásadně pokazila? Na to odpovídá americký historik Melvyn Leffler v knize vydané zatím pouze anglicky – v českém překladu se jmenuje Postavit se Saddámu Husajnovi. George W. Bush a invaze do Iráku.

Neznalost, nebo záměrná lež?

Leffler se dostal k řadě nově odtajněných dokumentů, vyzpovídal desítky přímých aktérů. Jeho závěr je jednoznačný – šlo o obří selhání americké politiky. Nebylo ale motivováno zlými úmysly, Leffler například nenašel žádné důkazy o tom, že by si Američané existenci iráckých zbraní hromadného ničení, kterými invazi ospravedlňovali, vymysleli.

Čtěte také

Jan Fingerland: Nový prezident Irák zklidní. Nebo rozbouří

Z jejich strany šlo o špatné vyhodnocení zpravodajských informací podmíněné zásadní nedůvěrou k Saddámovi, který zbraně hromadného ničení dříve skutečně měl a také je opakovaně použil.

Další selhání ale následovala – USA neprovedly analýzu toho, jestli válka jejich zájmům neuškodí za jakýchkoliv okolností. Tedy jestli by prostě nebylo výhodnější se Saddámovým Irákem žít, i kdyby zkázonosné zbraně skutečně měl. A vrcholem všeho byla naprosto zpackaná okupace Iráku po snadném vojenském vítězství. Američtí politici v čele s prezidentem Georgem W. Bushem tuto výzvu naprosto zanedbali.

Bylo by snadné označit je za viníky a zahrnout je kritikou – a Leffler to taky činí. Ale zároveň upozorňuje, že by bylo naivní myslet si, že prostě jen stačí zvolit lepší politiky a příště vše dopadne dobře. Mezinárodní vztahy jsou nesmírně složitou realitou, v níž k dobrým výsledkům nemusí stačit ani dobré úmysly.

Jak to tedy tenkrát s válkou v Iráku bylo a jak hodnotit průběh a důsledky s odstupem dvaceti let? Uslyšíte v pořadu Ex libris v podání Ondřeje Housky.