Jan Fingerland: Nový prezident Irák zklidní. Nebo rozbouří
V Iráku mají nového prezidenta, stal se jím tento týden Abdal Latíf Rašíd, který získal v parlamentu více hlasů než dosavadní prezident Barham Sálih. Jasné vítězství nového prezidenta ale nemusí přinést stabilizaci, jak mnozí doufají. Proč?
Volbu nové hlavy státu v Iráku doprovázel raketový útok na budovu parlamentu. Rozrušilo to málokoho, vždyť podobné ostřelování poslanci nedávno zažili při výběru předsedy parlamentu. Zatím nikdo neví, zda po této střelbě nastane klid, anebo zda nevěští nové kolo napětí.
Čtěte také
Irák se totiž už delší dobu potácí v politické krizi, jen volba prezidenta zabrala poslancům rok, protože jeho výběru bránilo hned několik obtížně řešitelných vnitropolitických konfliktů. Teď Iráčané přinejmenším vědí, že jím bude Abdal Latíf Rašíd.
Ten porazil dosavadní hlavu státu Barhama Sáliha, který kandidoval podruhé, ale neúspěšně. Novému prezidentovi je sedmdesát osm, je původně inženýrem vystudovaným v Británii a v minulosti už byl ministrem vlády v období po svržení Saddáma Husajna. Zvolení hlavy státu lze označit za úspěch, ale s výhradami.
Rašíd místo Sáliha
Politická krize, která v Iráku blokuje řadu dalších kroků, má hned několik vrstev. Jednou je spor uvnitř kurdské komunity – to je podstatné, protože podle iráckých zvyklostí má být prezidentem irácký Kurd, zatímco premiérem zástupce šíitské většiny a předsedou parlamentu arabský sunnita. Nový prezident Rašíd i dosavadní prezident Sálih jsou tedy iráčtí Kurdové, stejně jako pětina obyvatel země.
Čtěte také
Jenže kurdská komunita je rozštěpena na dvě soupeřící strany, každá prosazovala do funkce svého člověka a musela se ucházet o přízeň arabských Iráčanů šíitského i sunnitského vyznání. Zvítězil tedy Abdal Latíf Rašíd, jehož podporovala Vlastenecká unie Kurdistánu, a prohrála proti ní stojící Kurdská demokratická strana Iráku.
Ironií situace je, že nový prezident republiky i jeho žena jsou členy právě této poražené strany, ale nominovala je ta vítězná. Boj o obsazení prezidentského postu je tedy dalším projevem vnitrokurdské války, která tuto komunitu bude oslabovat.
Z krize do krize?
Situace je rámována širší politickou krizí. Parlamentní volby se konaly už před rokem, a poslanci nebyli schopni nejen zvolit prezidenta, ale nepodařilo se ani ustavit vládu. Spor se ovšem tentokrát nevedl mezi Araby a Kurdy nebo arabskými sunnity a šíity, ale především uvnitř šíitského společenství.
Čtěte také
Vítězem loňských voleb se stala strana, v jejímž čele stojí Mukdada Sadr, populista, který se staví nejen proti Americe, ale i íránskému vlivu ve jménu iráckého nacionalismu. Ostatní šíitské strany, které jsou naopak pod silným vlivem Teheránu, se Sadrem odmítly spolupracovat a země zůstala bez vlády.
Zvolení nového prezidenta tuto situaci už v tuto chvíli částečně odblokovalo, protože Rašíd vzápětí pověřil sestavením vlády šíitu Muhammada Súdáního. Toho podporuje největší parlamentní blok, složený z proíránsky naladěných poslanců. To znamená, že prezident a případná Súdáního vláda se okamžitě ocitají v konfliktu s protiíránským šíitou Sadrem – vítězem parlamentních voleb a papírově vzato hlavním kandidátem na premiérský post. O tom, že Sadr dokáže pomocí svých ozbrojených přívrženců vyvolat potíže, přitom nikdo nepochybuje.
Zatím tedy není jasné, jestli salva devíti raket vypálená na parlament volící po ročním otálení prezidenta byl ohňostroj vítající nastolení klidu, anebo první výstřel nového, potenciálně velmi nebezpečného vnitropolitického konfliktu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
