Hospic nefunguje dobře v izolaci, proto opravíme usedlost Cibulka, vysvětluje šéf Avastu Vlček

„Když nám bude třeba 60, tak by to mohlo být 60 procent. Pokud se dožijeme více než stovky. Nevím, co si o tom budou myslet naši potomci, asi nebudou příliš nadšení… To je spíš fór,“ směje se a pokračuje: „Prostě postupné předávání majetku více pro dobročinné účely je, myslím, relativně standardní věc, která je běžná ve světě.“

Čtěte také

Peníze jsou důležité, není ale potřeba jim zasvětit život, říká filantrop a Dobrý anděl Petr Sýkora

Otázkou, jak měnit peníze v nějakou hodnotu nebo bohatství, se podle něj s manželkou zaměstnávají často. „I v kontextu výchovy našich dětí. A vyústilo to v to, že jsme se rozhodli majetek strategičtěji restrukturalizovat a téměř 40 procent z něj ukrojit a vložit do nadace,“ vysvětluje.

Upozorňuje, že Nadaci rodiny Vlčkových, která má pomáhat rodinám zasaženým závažným onemocněním dítěte, sice s manželkou založili, ale už nad ní nebudou mít přímou kontrolu.

„Je tam správní a dozorčí rada, kontrolní mechanismy. Takže i kdybychom teď chtěli peníze vytáhnout zpátky, už nemůžeme. A nepůjde to ani našim potomkům. Vlčkovi to prostě už nemůžou vzít zpátky,“ usmívá se.

Nečekáme, že nadace i dvacet let po naší smrti zůstane zabetonovaná tak, jak jsme ji vytvořili.
Ondřej Vlček

Složité by podle něj bylo, i pokud by chtěli jejich potomci měnit účel nadačního fondu.

„Nechtěli jsme stavět pomník, ale něco, co dává smysl. Nadace dostala do vínku svůj účel, který je i v zakládacích listinách, a to je pomoc vážně nemocným dětem. Je to dost široké téma, ve kterém se dá vyřádit. Kdyby někdo chtěl místo dětí řešit třeba nezávislé divadlo, je to složité. Ale pokud se budou pohybovat v širších limitech, tak si mohou dát vlastní směr a to je v pořádku. Nečekáme, že to 20 let po naší smrti zůstane zabetonované tak, jak jsme to vytvořili,“ říká Vlček.

Hospic, který není za vysokou zdí

Před několika dny koupili Vlčkovi pro nadační fond chátrající pražskou usedlost Cibulka, v níž plánují vybudovat dětský hospic a komunitní prostory pro veřejnost. Vlček přiznává, že koupi památkově chráněného areálu předcházely týdny diskuzí.

Čtěte také

Paliativní péče rozhodně není posledním pomazáním, říká světově uznávaný lékař

„Způsob, jak jsme o tom přemýšleli, je, že můžeme vzít polovinu peněz a postavit hospic na zelené louce někde za Prahou, v nějakém brownfieldu. A bude to fungovat. Anebo že můžeme udělat něco, jako je Cibulka, a zabít dvě mouchy jednou ranou tím, že opravíme historicky cennou nemovitost, která dá hodnotu. Nosný argument pro nás bylo to, že pro hospic i po zkušenostech ze zahraničí je strašně důležité, aby byl v lokálních komunitách,“ vysvětluje a pokračuje:

„Prostě hospic nefunguje úplně dobře, pokud je za vysokou zdí někde odsunutý do izolace. Jeden z největších problémů rodin, kterých se to týká, je totální sociální izolace. Když jim onemocní dítě, vynaloží všechno, čas, peníze, úsilí na to, aby tomu dítěti pomáhali. A to je totálně odizoluje od zbytku světa. A my bychom si přáli, aby ten dům byl jakýmsi komunitním centrem, kde se rodiny mohou potkávat mezi sebou, s kolemjdoucími i s komunitou, která tam bydlí,“ naznačuje.

Jeden ze základních principů paliativní péče spočívá v tom, že to není jen péče o tělo, ale zaměřuje se na všechny další stránky.
Ondřej Vlček

Hospic v Cibulce bude podle něj malokapacitní zařízení, kde se počítá s lůžky pro 10 až 12 rodin.

Usedlost Cibulka, Praha 5|foto:Profimedia

„Ale třeba počet zaměstnanců, se kterými počítáme, je minimálně 50, možná více. Kromě lékařů a sester jsou to všechny navazující profese. Třeba psychologové. Jeden ze základních principů paliativní péče spočívá v tom, že to není jen péče o tělo, ale zaměřuje se na všechny další stránky,“ popisuje.

Inspirace nejen pro miliardáře

Vlček připouští, že svým krokem, který je označován za jeden z největších filantropických počinů, které Česko zažilo, by rád inspiroval i ostatní miliardáře.

Čtěte také

Peníze vrací tam, kde si je vydělali. Příběh mecenášů, kteří se potkali v chemické laboratoři

„Nemusí to být lidé v té stovce nejbohatších Čechů, ale v podstatě kdokoliv. Relativně velkou publicitu, kterou jsme tomu dali, jsme primárně nechtěli dělat pro to, abychom se zviditelnili. To pro ten projekt není nějak významné, financování není založené na fundraisingu. Ale jeden z důvodů, proč jsme to chtěli takto komunikovat, bylo, že třeba někteří další v tom najdou inspiraci, přidají se a výsledný dopad na společnost bude větší,“ vysvětluje.

Připomíná, že hospice s odlehčovací péčí pro těžce nemocné děti, jsou i v zahraničí běžně závislé na soukromých dárcích. „Třeba i v Británii, Izraeli nebo ve Spojených státech, kde jsou v paliativní péči nejdál,“ popisuje.

Upozorňuje, že v Česku existují lůžkové hospice, které jsou velmi úspěšné a záslužné, ale nezajišťují zdravotní služby. „Co se týče potřeby zdravotního hospice s lůžkovým zařízením, podle studie, kterou vypracovala nadace Palium, by v Česku bylo aktuálně potřeba zhruba tři takováto zařízení, každý s kapacitou 10 až 15,“ naznačuje šéf Avastu, podnikatel a filantrop Ondřej Vlček.

Celý rozhovor Barbory Tachecí si můžete poslechnout ze záznamu.