Peníze jsou důležité, není ale potřeba jim zasvětit život, říká filantrop a Dobrý anděl Petr Sýkora

„Nejlepší překlad slova filantrop by asi byl lidumil. Dnes ho moc nepoužíváme a myslím si, že na filantropy se díváme jako na lidi, kteří nejdříve relativně hodně peněz vydělali a pak je plnými hrstmi rozdávají. Možná to byl i náš případ. Na druhou stranu podnikání byla především práce s lidmi. Jednak s těmi, kteří firmu s námi budují a budovali, a potom se zákazníky. A my jsme tak trochu jen lidi v té firmě a zákazníky zaměnili za dobré anděly a rodiny. A v tom je to podobné,“ vysvětluje Sýkora.

Čtěte také

Práce pro charitu mě pohltila, neumím z toho vůbec vystoupit, říká spisovatelka Nesvadbová

Říká, že tohoto kroku nikdy nelitoval, a nad tím, že rozdává své vlastní peníze, nepřemýšlí. „Zatím jsme nerozdali všechny, ještě nám nějaké zbyly,“ směje se a připomíná, že rozdávání peněz není to nejpodstatnější.

„Podstatnější je to, co nás víc definuje, co ve skutečnosti děláme, jak trávíme čas, s kým ho trávíme, o čem přemýšlíme… Třeba my jsme rozhodně více času trávili přemýšlením nad tím, jak udělat Dobrého anděla než nad tím, že bychom si připomínali, kolik jsme do něj investovali peněz. Přiznám se, že jsem na finanční stránku dlouho ani nepomyslel.“

Sýkora připouští, že přepych nepřemýšlet o penězích si může dovolit ten, kdo je právě má.

„Je to také otázka stavu naší mysli, jak velkou důležitost penězům přikládáme. Peníze jsou důležité, potřebujeme někde bydlet, jíst, oblékat se, někam se podívat, možná si trochu užít. Na druhou stranu jim ale není potřeba věnovat tolik času, nebo jim zasvětit svůj život. Proto jsme si v případě podnikání řekli, že to stačilo a že můžeme zkusit něco úplně jiného, co třeba ani neumíme nebo nám možná ani nepůjde,“ svěřuje se.

Vstup do politiky?

Nadace Dobrý anděl, která finančně pomáhá rodinám, v nichž se vyskytne onkologické nebo jiné vážné onemocnění, je obdobou té, kterou na Slovensku založil bývalý prezident Andrej Kiska.

„Na začátku nám Andrej hodně pomáhal, jezdil sem, radili jsme se, vlastně vymyslel i první billboard. Zpočátku jsme několik let spolupracovali intenzivně, pak už to bylo potřeba míň,“ odhaluje Sýkora.

Čtěte také

Kamila Pešeková: Andrej Kiska zakládá novou politickou stranu

Kiskův vstup do politiky ho ale neinspiroval. „Napadlo to lidi kolem mě a napadlo to i mě. Je to taková na první pohled logická paralela, ale tím to asi končí. Andrej má pro politiku a veřejnou činnost specifické lidské předpoklady, já mám jiné plány. To, že to udělal Andrej, vůbec neznamená, že by to měl udělat Petr,“ dodává s tím, že za důležité považuje soustředit se na chod nadace a na studium.

„Pravda je, že dnes je v Dobrém andělovi tým, který všechno perfektně zvládá a mě moc nepotřebuje, já tam ale chodím rád. Posunul jsem se od té potřeby dělat, konat, řídit k tomu, že mi stačí mi přemýšlet, pozorovat, poslouchat a trošku míň jednat.“

„Když jsem přemýšlel, co by mělo být po této filantropii, dospěl jsem k závěru, že není potřeba se hrnout do něčeho dalšího, že možná stojí za to se zastavit a trochu popřemýšlet a studovat filozofii. Školu jsem už dokončil, ale nemám pocit, že bych dostudoval a pochopil. Pořád je tam ta touha poznávat a pochopit,“ dodává.

Přemíra komfortu oslabuje

Sýkora upozorňuje, že lidi dnes oslabuje přemíra komfortu. „Lidé dnes žijí v době relativního blahobytu a všudypřítomné dostupné zábavy v podobě internetu. Stačí si kdykoliv zapnout přístroj a proudí k nám de facto cokoliv v libovolné kvalitě. Což je ten stav toho chleba a her a řada z nás se může nechat snadno ukolébat, že vlastně věci jsou v pořádku. Já si to nemyslím.“

Čtěte také

Žijeme v éře bezprecedentního blahobytu, aféry v novinách jsou pěna dní, říká historik Rákosník

„Spousta z nás je zadlužená, řada států je zadlužená. Takže materiálně to není v pořádku. A ani fyzicky na tom není naše populace moc dobře. Pokud by třeba česká armáda potřebovala najednou desetitisíce mladých mužů, měla by podle mě problémy je najmout, protože by neprošli ani základním testem udělat deset shybů a pár desítek kliků,“ myslí si.

A podobné je to podle něj i emocionálně. „Řada z nás je závislá na tom, kolik má ‚lajků‘ či hitů na různých sítích, závislí jsme třeba i na mobilech. V podstatě do jisté míry nás ta technologie ovládá, nikoliv my ji. Technologie je fantastická, nicméně platí, že čím je vyspělejší, tím jsou vyšší nároky na člověka, který ji používá. Takže nikoho z nás by nenapadlo dát dítěti pušku. Mimochodem naši kluci sekali sekerkou ve čtyřech či pěti letech, nebál jsem se jim ji dát, když jsem byl u nich. Ale mobil dostali až ve třinácti či čtrnácti,“ podotýká.

Co mu dalo studium filozofie pro život a profesi? Co ho vedlo k účasti na extrémním závodu v Patagonii? Proč si už nepotřebujete nic dokazovat? Dokáže odhadnout, jak dlouho ještě bude stát v čele Dobrého anděla? Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Petrem Sýkorou.