Historie

Tzv. mnichovská dohoda byla tvrdým zásahem do existence Československa. Spolu s následným konce státu na jaře 1939 jsou to hlavní témata, která jsou stále traumatem.

Co se dělo ve vysílání v posledních měsících roku 1938, než přišel mnichovský verdikt? Jak se střídaly naděje a pesimismus, klid a hysterie, věcné příspěvky s propagandou?

Před 80 lety, v listopadu 1940, zemřel britský premiér Arthur Neville Chamberlain. Jméno tohoto politika je u nás spojováno pouze s konferencí v Mnichově v září 1938

V létě roku 1938 se rozhodovalo o osudu Československa. Sudetoněmecká menšina žádala odtržení od Československa a skrytě a později otevřeně žádala připojení ke Třetí říši.

Ukrajina je v posledních měsících opět těžce zkoušenou zemí. Úrodné roviny východní Evropy nájezdníky lákají stále. Lidské utrpení se tam vrací příliš často.

Dohoda Německa, Itálie, Francie a Velké Británie se do historie zapsala jako rozhodnutí „o nás, bez nás“. Československo bylo parlamentní demokracií, přesto se nebránilo. 

„Ovlivňovat veřejné mínění znamená vytvářet souhlas,“ napsal před mnoha lety muž, který je považován za jednoho ze zakladatelů public relations. Jmenoval se Edward Bernays.

Deníky Victora Klemperera z let 1933 až 1941 zachycují výmluvným způsobem pronásledování Židů v Německu za nacistické krutovlády z pohledu oběti.

Svůj první almanach vydali v roce 1936, uveden byl jednoznačným textem: „Všechno je fór. Sranda musí bejt, poněvadž nic jiného nelze vážně dělat“.