Francouzi vidí problém v migraci a Unii. Nechtějí vidět chybu ve svém socialismu, tvrdí podnikatelka

Bývalý hlavní ekonom pojišťovací firmy Axa Eric Chaney řekl serveru Politico, že tolik nejistoty neviděl od doby, kdy byl studentem v roce 1968. Jak to při srovnání s dosavadními 22 lety, co žijete ve Francii, cítíte vy?

Mám pocit, že francouzští občané tak velkou nejistotu necítí. Samozřejmě je tu politická nestabilita, ale mám pocit, že je zajímá spíše ekonomický problém, který tak úplně s premiérem Bayrouem nesouvisí. Ten tu byl před jeho příchodem a souvisí i s mezinárodní politickou situací, která samozřejmě Francii ovlivňuje.

Čtěte také

Francouzská vláda je ve slepé uličce. Pokud nepřijme škrty, hrozí zemi dluhová krize řeckého stylu

Jde i o francouzský, jakoby socialistický systém, který tady funguje a Francii vyčerpává- Ale to si bohužel nikdo nechce připustit. Myslím, že v tomhle se problém nevidí. Problém se vidí v třeba v imigraci, nebo v Evropské unii.

Mám pocit, že Francouzi moc nechtějí otevřít oči a uvědomit si, v jaké situaci se nachází. Ale nemyslím si, že by okolo mě byli lidé zneklidnění víc než obvykle.

Když jste zdůraznila ekonomický problém, který Francie řeší a je tím základním problémem, který možná povede k dalšímu pádu vlády, tak jak to vnímají Francouzi sami? Uvědomují si, že Francie na tom ekonomicky je poměrně špatně a že patří mezi tři nejzadluženější země Evropské unie?

Nevím, jestli si to úplně všichni Francouzi uvědomují, protože je spíše zajímá to, co se děje v jejich blízkosti a co je přímo ovlivňuje. Uvědomují si, že ekonomická situace ve Francii není dobrá, protože se neustále mluví o škrtech – proto tady jsou pravidelně různé stávky a demonstrace, ale to je takový francouzský národní sport. Situace mi nepřipadá tak neobvyklá.

Když jsem se bavila s lidmi v mém okolí, tak nikoho pád Françoise Bayroua nijak nezneklidňuje. Spíš si říkají, co asi bude potom, chápou, že tohle bude mít dopad na finanční trhy a ekonomické investice.

Některé věci si uvědomují, ale jak jsem říkala, mám pocit, že z toho neustále viní nějaké vnější vlivy a nechtějí si uvědomit, že problém je i v hospodaření státu a v tom, co od něj Francouzi vyžadují. Asistence státu ve všech finančních otázkách je pro Francouze důležitá.

Francouzi a volno

Jsou, nebo nejsou ochotni Francouzi spolknout hořké pilulky, které jim teď naordinoval Bayrou a předtím také Michel Barnier? Bayrou například požadoval snížení počtu zaměstnanců ve veřejném sektoru, pozastavení valorizace důchodů podle inflace a zrušení dvou státních svátku, Velikonočního pondělí a svátku konce války 8. května. Jsou na to ochotni přistoupit, nebo ne?

Myslím, že tohle opravdu ochotni podstoupit nejsou. A myslím, že i to vyvolalo tu největší nevoli, která vedla Bayroua k tomu, aby se podrobil hlasování o důvěře vlády. Pro Francouze je dovolená svatá.

O tohle už se pokoušel Nicolas Sarkozy, zrušit jeden státní svátek, kdy se lidé dobrovolně mohli tohohle svátku vzdát a pracovat. Když se podíváme na realitu, tak málokdo v tento den pracuje a pro Francouze je důležité užívat si dovolené a volna.

Škrty ve státním rozpočtu také nejsou ochotní přijmout. Je tady spousta státních úředníků, kteří jsou ochotni kdykoliv stávkovat. Podle mě bude prosadit škrty velice složité pro jakéhokoliv premiéra.

Čtěte také

iROZHLAS

Ve Francii se schyluje k pádu vlády. Macron bude mít hned několik možností, jak jednat

Na 10. září se chystají protesty, 18. mají být masivnější se zapojením pracovníků v dopravě. Co se podle vás stane? Myslíte si, že to ochromí Francii?

Francie je na tyhle situace, řekla bych, trochu zvyklá. Za více než 20 let, co tady žiju, jsem stávek zažila několik. Francouzi jsou schopni se na tohle adaptovat, spousta lidí to dokonce ani neodsuzuje, naopak to podporuje, nebo to aspoň chápe.

V tomhle se většinou setkávají stávkující s podporou velké části občanů. A v dnešní době, kdy je možnost pracovat na home office, se lidé spíš organizují tímto způsobem – na ty ohlášené dny stávky odkládají své pracovní cesty. Většina firem povolila možnost práce z domova. V některých sektorech to samozřejmě není možné, ale Francie je na tohle zvyklá.

Já si pamatuji několik let zpátky, kdy několik týdnů nefungovala hromadná doprava v Paříži. Tak všichni chodili pěšky, lidé začali jezdit na kole, na koloběžkách. Vždy si nějaký způsob našli. Tohle si tady lidé už dokáží zorganizovat.

Poslechněte si také postřehy zpravodaje v Paříži Martina Baluchy.