Darované sperma neslo vzácnou mutaci genu. Vácha: Tyto rakoviny přichází do 30 let věku člověka

Jak je možné, že testy, které musejí dárci spermatu podstupovat, nic neodhalily?

Neumím si představit, proč na to nepřišly. Naznačovalo se, že v některých jeho buňkách tahle mutace byla a v některých nebyla. Stojí za to říct, že u nás je center asistované reprodukce asi 48 a standardně se to nedělá. Umí to udělat v Motole a v Brně.

Čtěte také

iROZHLAS

Dárce spermatu byl nevědomky nositelem mutace zvyšující riziko rakoviny. Zplodil nejméně 197 dětí

Li-fraumeniho syndrom je hodně vzácný, vyskytuje se u jednoho až devíti lidí na sto tisíc obyvatel, je ale absolutně devastující. Opravdu se nemohlo stát nic horšího. Jedná se o gen p53, který kóduje protein, který se jmenuje Strážný anděl genomu. Ten protein umí zařídit to, že buňka třeba nejde do mitózy nebo že opraví poškozenou DNA. Anebo, když je nejhůř, tak tu buňku dokáže dokonce zabít programovanou buněčnou smrtí.

Když je v tomhle genu mutace, tak je to skutečně obrovský průšvih. Nevíme, jestli je těch dětí 200. O 200 se ví, ale možná jich bylo mnohem víc. A BBC konstatovala, že z těch asi 67, které zkoumali, tak 43 tohle mělo. Opravdu nechci moc vědět, co nám přinesou zprávy příštích dní. Bojím se ale, že to nebude úplně dobré počtení.

Ty rakoviny přichází do třicátého roku věku. Jde o osteosarkomy měkkých tkání, karcinom prsu, nádory centrálního nervového systému. Opravdu věci, které nechcete.

Je pro vás překvapivé, že samotný dárce nemá žádné problémy a je zdravý?

To se může stát právě proto, že to má třeba jen v některých buňkách a v jiných ne. Ale neznám jeho podrobnou diagnózu. V každém případě to je pro Českou republiku další velmi silný vzkaz pro to, abychom tady konečně měli centrální registr dárců buněčných gamet, tedy spermií nebo oocytů. Ten doposud nemáme.

Čtěte také

iROZHLAS

Se spermatem rozdal i sklony k rakovině téměř 200 dětem v Evropě. ‚Je čas na unijní regulaci,‘ říká lékař

Evropská unie volá po tom, aby tak do dvou let byl centrální registr gamet v celé Evropské unii. Myslím si, že by to bylo velmi podnětné a důležité.

U nás to je tak, že ta centra spolu nemají povinnost komunikovat. Je možné si představit, že brigádník bude dávat spermie v jednom centru a potom se přesune třeba do jiného města, do jiného centra.

Jsme docela malá země. Může nastat situace, že člověk začne chodit se slečnou, která bude jeho nevlastní sestra nebo podobně. Ta šance je sice velice malá, ale není nulová.

Etika dárcovství

V Česku doporučuje odborná lékařská společnost použít sperma jednoho dárce pro nanejvýš deset rodin. V Dánsku jich může být až 12, ve Švédsku naopak nanejvýš šest. Podle čeho se to stanovuje a jak si tedy vysvětlit, že v tomto konkrétním případě to byly desítky až stovky případů?

Protože to byla komerční firma, která to prodávala, což u nás není. Má to úplně jiné právní standardy, o kterých já vůbec nevím. U nás ale naštěstí neexistují komerční firmy, které by takhle obchodovaly se spermiemi. U nás si to odebírá každé centrum asistované reprodukce samo.

Čtěte také

Náhradní mateřství je v Česku v šedé zóně. I když proběhne za nelidských podmínek, neporuší zákon, říká Decroix

V 16 zemích je dárcovství spermatu anonymní. V případech, jako je tento, může být problém dárce a jeho potomky dohledat. Mělo by se od této praxe ustoupit a trvat jen na dárcovství na jméno, kdy je ten dárce uvedený?

Toto je obrovská otázka. Tady už se opravdu dostáváme z molekulární biologie do etiky. Posuďte sami, jestli existuje právo, že by každý z nás měl mít možnost znát své biologické rodiče. Jsou země, které říkají, že ano, že je to základní lidské právo. Jiné země, jako je třeba Česká republika, říkají, že dárcovství by mělo mít striktně anonymní.

Je to pochopitelně z technických důvodů. Třeba ve Švédsku se v osmdesátých letech řeklo, že každý má právo znát své biologické rodiče, a počet dárců prudce padl poté pochopitelně k nule. Nikdo nebyl zvědavý na to, aby po 18 letech někdo zaklepal na dveře a představil se jako jeho dítě.

Poslechněte si celý rozhovor s molekulárním biologem a etikem Markem Orko Váchou nahoře v článku.