Fern Overbey Hilton: Obvinění z Dachau. Kde leží podstata nelidské brutality?
Jak se mohlo stát, že se tolik obyčejných lidí podílelo s nebývalou brutalitou na zločinech v koncentračních a vyhlazovacích táborech? Ve své knize Obvinění z Dachau se na tuto otázku pokouší odpovědět americký novinář a dramatik Fern Overbey Hilton.
Čtěte také
Nejznámějším soudním procesem s válečnými zločinci je ten norimberský, který byl od listopadu 1945 do října 1946 veden proti dvaceti nejdůležitějším představitelům nacistického Německa, jakými byli Hermann Göring, Alfred Rosenberg nebo Joachim von Ribbentrop. Podobně do povědomí veřejnosti vstoupily i soudní procesy s osvětimskými dozorci či soud s Adolfem Eichmannem z počátku let šedesátých.
Dosud však poměrně malou pozornost historie věnovala bezmála 500 soudním procesům, jež se odehrávaly ve staré správní budově bývalého koncentračního tábora Dachau v letech 1945 až 1947.
Tyto procesy vedly Spojené státy americké ve své okupační zóně, tedy podle práva daného americkou ústavou. Už jen tím se odlišovaly od norimberského procesu, který probíhal před mezinárodním tribunálem. A právě procesy z Dachau pečlivě prostudoval Fern Overbey Hilton.
Lidé jako my?
Čtěte také
Fern Overbey Hilton sestavil svou knihu ze svědeckých výpovědí válečných zločinců a jejich prostřednictvím hledá odpověď na základní otázku, kterou si každý musí položit, pokud se ohlédne do minulosti. A nakonec se ani až tak ohlížet nemusíme. Kde se v jinak na první pohled slušných lidech bere tolik zla?
Rozhodně totiž neplatilo, že se násilí na vězních umístěných v koncentračních a vyhlazovacích táborech dopouštěli pouze jedinci vyšinutí, nenormální, se sklonem k agresivnímu a bestiálnímu chování.
Převážná většina dozorců byli původně relativně dobře situovaní úředníci, učitelé, policisté a příslušníci armády, kteří byli z důvodu zranění posláni z fronty domů a poté umístěni jako dozorci do táborů. Tedy řekněme dnešními slovy lidé vcelku normální.
Jak k tomu došlo, že pro ně význam slova lidskost zcela pozbyl smyslu? Zamyslíme se nad tím v repríze pořadu Ex libris, v níž Eduard Burget listoval knihou Obvinění z Dachau.
Související
-
V táboře Bratrství vězně trápil hlad a otřesné hygienické podmínky. Pak zde postavili dětský tábor
Při jedné z kontrolních prohlídek stavu tábora byla žumpa jedné z latrín přeplněna natolik, že se kal rozléval po podlaze záchodu až do výše 25 centimetrů.
-
Tábor Nikolaj zmizel beze stopy. Měl i fotbalové hřiště, ale pouze pro dozorce
Tábor Nikolaj byl situován u frekventované silnice z Jáchymova na Mariánskou a to je zřejmě důvodem toho, že zmizel prakticky beze stopy.
-
Holýšov. Muniční továrna, kde prach zanášel plíce a rozežíral konečky prstů
„Nejhorší byla práce se střelným prachem. Každá barva prachu měla rozdílný vliv na lidský organismus,“ zaznívá ve svědectví francouzské vězeňkyně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
