Evropští pravicoví populisté změnu klimatu dlouho popírali. Někteří z nich teď názor pomalu mění

Odborníci, kteří se podíleli na vypracování zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC), pravděpodobně doufali, že dokument, zveřejněný během léta plného smrtících záplav, lesních požárů a veder, se stane něčím na způsob budíčku. V ideálním případě by měl sjednotit světové vlády i politické strany.

Čtěte také

Změnu klimatu způsobuje člověk tím, jak se stará o krajinu a jak vypouští emise, shrnuje klimatolog závěry panelu OSN

Ve skutečnosti ale taková politická shoda moc pravděpodobně nevypadá, konstatuje novinářka. Většina stran hlavního proudu už sice uznala, že k člověkem vyvolané změně klimatu skutečně dochází a že si její řešení žádá dalekosáhlé politické kroky, stále se ale najdou populistická uskupení, která vědecký konsenzus odmítají. I ta, která ho přijímají, se obvykle staví proti mainstreamovým řešením, zejména proti mezinárodní spolupráci.

Populisté už změny klimatu nepopírají

Nejlépe to je vidět v Evropě, kterou letos v létě tvrdě postihly živelní katastrofy, jež s největší pravděpodobností souvisí se změnami klimatu. O tom, že by zdejší pravicoví populisté prodělali nějaký názorový obrat, zatím nemůže být řeč, konstatuje Serhanová. To, co můžeme pozorovat, je spíš změna tónu.

Čtěte také

Klimatolog Tolasz: Bod zlomu se blíží, my to říkáme zcela jasně. Teď je to jen a jen na politicích

Většina populistických stran už změnu klimatu nepopírá. Tvrdí ale, že klimatická politika je – podobně jako imigrace nebo pandemie nového koronaviru – jen další agendou vládnoucích elit, na kterou nejvíc doplácejí „obyčejní lidé“.

Pokud to zní povědomě, není to náhoda. V posledních letech se pravicoví populisté stavěli do role neústupných obránců Evropy před nejrůznějšími hrozbami: imigrací, rozkladem národní svrchovanosti, pandemickými omezeními, vlivem globálních institucí nebo před hysterií kolem změny klimatu. Tu populisté popisovali v lepším případě jako „ubohé strašení“, zatímco v tom horším to pro ně byla „totalita“.

Příroda ano, ale změny jen lokální

Jak ale podotýká novinářka Serhanová na stránkách magazínu Atlantic, neznamená to, že by evropská populistická pravice byla ve své opozici vůči změně klimatu jednotná.

Podle studie, kterou předloni zveřejnil berlínský environmentální think-tank Adelphi, vědecký konsenzus ohledně klimatické krize jednoznačně podporují jen dvě z více než dvou desítek evropských pravicových populistických stran: maďarský krajně pravicový Fidesz a lotyšská Národní aliance. 

Čtěte také

Jako kdyby léčili rakovinu jitrocelovým sirupem. Češi se neshodují, jak řešit klima, tvrdí psycholog Krajhanzl

Postoje ostatních stran se různí. Některé, například krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) nebo nizozemská Strana pro svobodu(PVV), člověkem způsobené globální oteplování popírají.

Jiné, třeba francouzské Národní sdružení (RN) a španělský Vox, začaly prosazovat vlastní verzi nacionalistického environmentalismu: podporují sice místní snahy reagovat na klimatickou změnu, zavrhují ale mezinárodní dohody, které mají tentýž cíl.

V praxi to znamená, že hájí ochranu přírody na lokální úrovni, například upřednostňování místních produktů a uchování omezených zdrojů, nesouhlasí ale s mezinárodními iniciativami na způsob Pařížské dohody.

Obrat, ke kterému se někteří populisté odhodlali, částečně způsobila politická nutnost. Řada evropských zemí už totiž následky klimatické změny pociťuje na vlastní kůži a voliči začínají být k této hrozbě vnímavější.

Hájí ochranu přírody na lokální úrovni, nesouhlasí ale s mezinárodními iniciativami na způsob Pařížské dohody.

Španělský Vox dřív změnu klimatu považoval za pouhý výmysl. Teď se snaží zaujmout voliče svou verzí environmentalismu, kterou označuje za alternativu k levicovému „zelenému náboženství“.

A podobně se proměnila také pozice francouzského Národního sdružení. To nahradilo klimatický skepticismus svého zakladatele Jeana-Marieho Le Pena environmentálními a na identitě založenými postoji jeho dcery Marine Le Penové.

„Ochráníme vás před elitami“

Populistické strany si uvědomují, že „popírání jim přináší stále menší zisky,“ cituje autorka článku v magazínu Atlantic politoložku Catherine Fieschiovou, která se zabývá odporem proti klimatické politice v Evropě. Otázka klimatu totiž evropskou společnost neštěpí tolik jako například migrace. Donedávna ji většina voličů dokonce ani nepovažovala za prvořadou.

Čtěte také

Josef Patočka: Lidé jsou ochotní změnit svoje návyky. Jen mají obavu, aby to bylo vůči nim férové

I ty strany, které svůj postoj výrazně nezměnily, si našly způsob, jak klimatickou krizi začlenit do svého světonázoru. Koneckonců docela dobře zapadá do populistického narativu o „nezkaženém lidu“, který čelí „zkorumpovaným elitám“.

Zvyšování spotřební daně z benzínu nebo pobídky k dekarbonizaci jsou totiž v podání pravicových populistů jen dalším útokem elit na životy obyčejných lidí, vysvětluje Fieschiová. Podle ní populisté rádi říkají:

„Ochráníme vás nejenom před klimatickou změnou, ale také před elitami, kterým je dočista fuk, kolik vás jejich klimatická politika bude stát.“

Slova o klimatické hysterii a dočasná úleva

Kromě ekonomické stránky věci tu je další klasika z populistického arzenálu – odpor vůči expertům, všímá si novinářka Serhanová. Populisté neodmítají závěry klimatologů ani tak proto, že by v budoucnu mohly způsobit hospodářské těžkosti. Vede je spíš přesvědčení, že „experti nám nebudou říkat, co máme dělat“.

Čtěte také

Jsme Rozděleni klimatem? Na problému se shodujeme, ale pořád je to pro nás abstraktní, říká spoluautor výzkumu Buchtík

Snad nejpádnějším argumentem populistů je ale ten, který byl slyšet po většinu loňského roku: jde prý o další pokus establishmentu omezit základní lidské svobody. „Během pandemie to je ještě jednodušší,“ říká k tomu politoložka Fieschiová.

Roli tu sehrála restriktivní opatření, ke kterým evropské vlády sáhly ve snaze omezit šíření covidu-19. Mnohá z nich vyvolala protesty a populisté říkali, že pandemie je zlomová situace, kdy lidé definitivně přijdou o svou svobodu.

Novinářka Serhanová upozorňuje, že populisté se v příštích letech budou muset vyrovnat s jednou závažnou výzvou – s časem. Toho totiž svět podle klimatické zprávy OSN moc nemá. Extrémní výkyvy počasí jsou čím dál tím častější a potřeba reagovat na globální oteplování bude sílit.

Populistické argumenty o „klimatické hysterii“ sice skýtají dočasnou úlevu, skutečné řešení ale nenahradí. Lidem prchajícím před požáry a povodněmi nejspíš výpady proti elitám útěchu nepřinesou, varuje Yasmeen Serhanová v závěru své analýzy pro magazín Atlantic. 

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, který připravil Miroslav Tomek. 

Uslyšíte o vztazích Ruska a Afghánistánu, očkování v Bulharsku, oblibě elektromobilů na Dálném východě a návratu starých videoher.