Evropa vyhlásila nezávislost na Číně, pohár trpělivosti přetekl, míní komentátor agentury Bloomberg

Cílem prezidenta Siho je v Kluthově pohledu zabránit, aby se Evropská unie a Spojené státy spojily v boji proti Číně. Čínský lídr doufal, že k průlomu dojde na summitu s nejvyššími evropskými představiteli 14. září v Lipsku.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Vystrčilova cesta na Tchaj-wan odhalila tvář Číny

Místo schůzky však kvůli pandemii proběhne jen videokonference. Jde ale o hodně, a tak Si Ťin-pching v předstihu vyslal svého ministra zahraničí Wang Iho do pěti evropských zemí, aby své protějšky navnadil. Jednání sice proběhla, ale příjemná nebyla.

Wang doufal, že uslyší uklidňující fráze, na které byl od Evropanů zvyklý, protože Brusel má větší zájem na obchodu s Čínou než Amerika. Ministra však překvapila míra odporu, na který narazil. Vůbec nejhorší to bylo v Berlíně.

Pohár přetekl

Komentátor Kluth připomíná, že Wang před německými novináři ostře kritizoval cestu předsedy českého Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan, který Peking považuje za součást svého území. Čínský šéfdiplomat pohrozil, že Vystrčil „zaplatí vysokou cenu“, a prohlásil, že česká „zrada“ z Vystrčila udělala „nepřítele 1,4 miliardy Číňanů“.

Čtěte také

Prezident Zeman z nás dělá lokaje Číny a prodává naši svobodu, říká předseda Senátu Vystrčil

Proti tomu se však ohradil jeho německý protějšek Heiko Maas, který stál na tiskové konferenci vedle Wanga. Maas svému hostovi připomněl, že „my, Evropané, svůj postup těsně koordinujeme“, a požadoval respekt s tím, že „výhrůžky nejsou namístě“. Evropská unie podle něj nebude „hračkou“ v čínsko-americkém soupeření. Maase okamžitě podpořila i Francie nebo Slovensko.

V ritualizovaném světě diplomatické mluvy to signalizovalo nejen nový evropský tón, ale i nový směr. Řada evropských zemí v čele s Německem se mnoho let ze všech sil z obchodních důvodů snažila přehlížet čínské porušování lidských práv, zatímco Peking využíval otevřeného evropského trhu a zastrašoval své asijské sousedy. Teď se ale zdá, že tyto časy jsou pryč.

Pohár trpělivosti s Čínou očividně přetekl. Peking zasahuje proti Hongkongu a potlačuje Ujgury v Sin-ťiangu a v obou případech, stejně jako v otázce Tchaj-wanu, tvrdí, že jde o jeho vnitřní záležitost a světu do toho nic není. Haraší také zbraněmi v Jihočínském moři a má samozřejmě kořistnický přístup k obchodování, myslí si Andreas Kluth.

Summit 14. září měl tento přístup zlepšit a stvrdit lepší podmínky pro vzájemné investice. Jenže Evropané už mají po mnoha letech jednání dost zatvrzelosti Číny, s jakou její státní firmy pronikají na evropský trh, deformují konkurenceschopnost a kradou technologie. A tak místo toho, aby Evropa čínské investice usnadňovala, začíná je omezovat.

Evropské balancování

Pořád ovšem existují meze, kam až Evropa v odporu vůči Číně zajde. Politolog Noah Barkin z Německé Marshallovy nadace nedávno napsal, že zatímco Spojené státy chtějí svou ekonomiku od Číny „odpojit“, Evropská unie ji hodlá pouze „diverzifikovat“.

Čtěte také

Čína běžně používá metodu cukru a biče, v Česku je ale toho biče ze zemí V4 nejvíc, vysvětlují analytici

To by podle sloupkaře Bloombergu vysvětlovalo, proč některé evropské země, a zvlášť Německo, stále váhají, jestli mají zakázat technologii společnosti Huawei při stavbě sítí 5G, nebo proč se Francie s podporou Německa a dalších zemí snaží zachovat svobodu a prosperitu indo-pacifického regionu.

Evropané si víc než Amerika uvědomují, že nelze jen čínskou moc omezovat všude, kde je to možné. S Čínou totiž musejí také spolupracovat, když je třeba řešit celosvětové problémy, počínaje klimatickou změnou a konče příští pandemií.

Především však Evropané doufají, že rivalita mezi Čínou a Spojenými státy nepřeroste ve válku, ve které by byla Evropská unie nucena postavit se na některou ze stran.

Cílem Evropy je tedy udržet si určitou autonomii ve světě, jemuž stále víc dominují dvě nespolehlivé supervelmoci. Jestli se příštím americkým prezidentem stane Joe Biden, Evropská unie se pokusí se svým tradičním spojencem opět navázat partnerství.

Pokud by ale v úřadu zůstal Donald Trump, Evropa ještě zrychlí své dosud skromné úsilí o to, aby si od Spojených států a Číny udržela stejnou vzdálenost. V každém případě však dává čínským diplomatům najevo, že mají při příštích návštěvách změnit chování, uzavírá Kluth.