Čína běžně používá metodu cukru a biče, v Česku je ale toho biče ze zemí V4 nejvíc, vysvětlují analytici

Autoři studie mapovali posledních patnáct let nejen česko-čínských vztahů, ale i vztahů Číny s celým regionem střední Evropy.

Čtěte také

Vyděsilo mě, že existuje obava, že nás Čína může vydírat nedodáním ochranných pomůcek, říká šéf Senátu Vystrčil o své cestě na Tchaj-wan

„Ten cukr je třeba nabízení toho, že na návštěvu země přijede čínský prezident. Jsou to různá strategická partnerství, vztahy mezi městy nebo kraji, nabídky uspořádání různých akcí, stipendií, zvýšená spolupráce ve vědě a výzkumu nebo třeba nabídky sponzoringu fotbalových klubů. Je to velká škála věcí, která vychází z toho, aby Čína byla vnímaná pozitivně a aby se nějakým způsobem usadila v tom regionu,“ vysvětluje Karásková.

„Ale v okamžiku, kdy toto nefunguje, Čína přistupuje k tomu, že začíná odměny odebírat. Takže vždy záleží na konkrétní zemi, jak moc chce Číně dovolit, jak moc stojí o čínské investice a jak moc se nechá vydírat tím, že by ty investice mohly padnout,“ upozorňuje analytička.

Strategií Číny je podle Karáskové vytvořit přátelské, nebo alespoň přátelštější prostředí pro své zájmy, ať už politické nebo ekonomické. „To je vždy stejné. Taktika se potom liší v závislosti na tom, jaké je geopolitické postavení té které země, jaké jsou vztahy, jaká je třeba percepce Číny v dané zemi,“ doplňuje.

Biče v Česku

Filip Šebok, který s Karáskovou na studii pracoval, míní, že model cukru a biče je podobný ve všech zemích Visegrádské čtyřky (V4).

„Zejména co se týče politiky cukru, která je primárně reprezentována přísuny investic. S tím přišla Čína prakticky před deseti lety, kdy v regionu střední a východní Evropy došlo k přehodnocení ekonomických vztahů a propojení na evropské trhy. Nabízela růst investic, obchodní výměny a především exportů,“ popisuje.

Metodu biče se podle Šeboka rozhodl Peking uplatňovat v Česku více než v dalších zemích V4.

Čtěte také

Čína chce, aby Tchaj-wan přestal existovat ve vědomí lidí, vysvětluje sinoložka Lomová

„Tady je to spojeno s tím, jak rezonují témata Tchaj-wan, Tibet a lidská práva v Číně. Třeba v Maďarsku Čína nemusela přistoupit k žádnému potrestání, protože v Maďarsku je politické prostředí vůči Číně velmi pozitivní. Politici v čele s Viktorem Orbánem prezentují Čínu jako velmi důležitého partnera,“ vysvětluje Šebok.

A ilustruje, jak se postoj Číny k zemím V4 liší: „Co se týče Slovenska, to nikdy jako nejmenší stát v regionu nebylo pro Čínu příliš důležitý aktér. V Polsku zase existuje jiný faktor, a to je vztah s USA. Polsko se obává, že by vztahy s Čínou poškodily ty, které má se Spojenými státy a které jsou vnímány jako základ zahraničněpolitické orientace.“

Nadbíhací snahy

Podle Karáskové je trend nadbíhání Číně, lákání investorů a snahy o co nejužší politické a ekonomické vztahy ze strany hlavy státu a vlády viditelný nejen v České republice, ale i v jiných evropských zemích.

„Třeba u Maďarska a Srbska. Politika místních zprostředkovatelů nebo místních politiků, kteří nadbíhají Číně, je naprosto totožná. Ať se jedná o prezidenta Miloše Zemana, premiéra Orbána nebo prezidenta Aleksandara Vučiče. Není to nic nového pod sluncem. Otázka ale je, zda to něco přináší.“

Čtěte také

Prestiž Číny kvůli pandemii utrpěla. Peking to řeší diplomacií „vlčích válečníků“. Může mu to vyjít?

A pokračuje: „Naše analýza přichází s tím, že reálně Česku nebo vůbec regionu jako takovému tyto nabíhací snahy příliš mnoho nepřinesly. Pro některé firmy, bývalé politiky, kteří se stali najednou lobbisty za čínské zájmy, to samozřejmě mělo nějaký efekt. Ale když se podíváte třeba na míru přímých zahraničních investic, tak celý region střední a východní Evropy absorboval méně než 2 procenta přímých čínských investic a těch 98 procent skončilo v západní Evropě.“

Analytička upozorňuje, že ekonomická očekávání často vytvářela Čína, ale stáli za nimi i domácí aktéři. „Kteří potřebovali ospravedlnit to přiklonění k Číně. Takže čísla, která lítala vzduchem, se vlastně v žádné ze středoevropských a východoevropských zemí vůbec nematerializovala,“ říká Karásková.

„Prezident Zeman do toho vložil opravdu velký osobní a politický kapitál. Teď je samozřejmě otázka, jestli to byla čísla, která mu poskytla Čína, nebo zda to byla čísla, která poskytl někdo jiný. Vlastně odkud to všechno vycházelo a kdo tady vytvářel ta bombastická očekávání,“ uvažuje analytička.

Tchaj-wan v evropsko-čínských vztazích

Podle Šeboka řada evropských zemí udržuje s Tchaj-wanem ekonomické a kulturní vztahy. Vyhýbají se ale politickým vztahům. „Například oficiálním návštěvám nejvyšších vládních činitelů z EU, které by mohly být vnímány jako politicky citlivé,“ upozorňuje.

Čtěte také

Nepotřebujeme narovnávat záda a neměli bychom se bát říkat Číně nepříjemné věci, soudí ministr Petříček

V souvislosti s návštěvou předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu lze podle analytika očekávat určité ochlazení oficiálních vztahů.

„Viděli jsme to v minulosti například po setkání premiéra Jana Fischera s dalajlamou. Čína po takových krocích většinou na určitou dobu zkrátka utne spolupráci na oficiální politické nebo diplomatické úrovni. Začne třeba ignorovat nějaké požadavky na setkání, prodlužuje lhůty a podobně,“ naznačuje.

„Co se týče ekonomických vztahů, tam je to problematičtější. Těžko se atribuje nějaký neúspěch, třeba nějaké plánované investice nebo nějakého velkého obchodu politickému tlaku. Zda by to nepřineslo výsledek i za normálních okolností,“ dodává Filip Šebok z Asociace pro mezinárodní otázky.

Jsou postoje členských států vůči Číně stejně polarizované jako třeba vůči Rusku? Jakou roli v evropsko-čínských vztazích hrají lidská práva v Číně? Nejen na tyto otázky odpovídali autoři studie o čínské diplomacii “cukru a biče” ve střední Evropě Ivana Karásková a Filip Šebok z Asociace pro mezinárodní otázky.