Lída Rakušanová: Vystrčilova cesta na Tchaj-wan odhalila tvář Číny

4. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Předseda Senátu Miloš Vystrčil se setkal 3. září 2020 v Tchaj-peji s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen

Nikdo, ani premiér Andrej Babiš a dokonce ani prezident Miloš Zeman si po výhrůžkách, které zazněly z Pekingu na adresu předsedy Senátu při jeho návštěvě Tchaj-wanu, už nemůže dělat iluze o pravé povaze současného čínského režimu.

Diplomatická maska úsměvů z něj definitivně spadla a pod ní se objevil škleb totalitní diktatury, která se svou rozpínavou agresivitou ani v nejmenším netají. Už proto je dobře, že se český předseda Senátu vypravil na ostrov, na který si Čína brousí zuby přes 70 let. A který zatím veškerým jejím pokusům jej ovládnout vzdoruje s obdivuhodnou výdrží.

Čtěte také

Jistě: Miloš Vystrčil může leckomu připomínat biblického Davida, který se pustil do boje s Goliášem. To ale jen za předpokladu, že přistoupíme na oblíbenou českou vyprávěnku, osvojenou svého času i Andrejem Babišem, o „tý naší zemičce“, do které nám tady nikdo nemá co mluvit.

Ve skutečnosti totiž není České republika v evropském měřítku žádnou „zemičkou“. Co do počtu obyvatel je například větší než sousední Rakousko. Především je ale už 16 let členským státem Evropské unie, uskupení, které má ve srovnání se Spojenými státy a s Čínou největší procentuální podíl na výkonu globálního hospodářství a dokonce i na celosvětovém exportu.

Oč jde Pekingu doopravdy

Čína má před EU a USA náskok jen v jediné kategorii. Tou je počet obyvatel. Navíc obyvatel, kteří si od vlády Teng Siao-Pchinga začali zvykat na závan svobody, byť jen té konzumní, ale v posledních letech zjišťují, že se jim Peking snaží předepisovat i to, jakou hudbu smějí poslouchat a na jaké filmy chodit do kina. O cenzurování internetu a fízlování soukromí nemluvě.

Čtěte také

Režimy tohoto typu se jednou, jak víme z vlastní zkušenosti, zákonitě zhroutí, jakkoli se tváří, že jsou tu „na věčné časy“. Tuší to i ten pekingský, a proto usiluje o to, aby neexistoval v jeho okolí jediný příklad, že to jde i jinak. Proto se snaží navzdory svému vlastnímu sloganu o „jedné zemi se dvěma systémy“ odstranit v Hongkongu demokratické uspořádání, které tento městský stát zdědil po svých britských kolonistech.

A proto se chová – viděno z diplomatického úhlu pohledu – až nepříčetně, kdykoli se některý západní politik odváží přijet na Tchaj-wan ve své politické funkci. Pro totalitní režim v Pekingu je totiž příklad Tchaj-wanu nebezpečnější už z toho důvodu, že se od konce 80. let minulého století vyvinula na tomto ostrově jediná autentická demokracie, kterou Číňané kdy ve svých dějinách měli.

Lída Rakušanová

Neomalené výhrůžky čínského ministra zahraničí na adresu České republiky kvůli Vystrčilově návštěvě Tchaj-wanu, jakož i arogance, se kterou vystupoval na své nedávné cestě po několika západních metropolích, otevřely evropským státníkům oči v pravý čas: za deset dnů se – kvůli pandemii pouze virtuálně – setká čínský prezident Si Ťin-Pching se špičkami EU na dlouho připravované evropsko-čínské konferenci. Má se na ní mluvit také o dohodě o investicích, troskotající na neochotě Číny garantovat evropským firmám reciprocitu v přístupu na čínský trh. Evropským politikům teď musí být jasné, oč jde Pekingu doopravdy.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Spustit audio