Eva Turnová: Zvukovka s Johnem Calem

Tolik bych mu toho chtěla říct. Třeba, že mě dojalo, jak se na sebe s Lou Reedem podívali během koncertu na počest Andyho Warhola před skladbou „Style it takes“. Řekla bych mu, že jsme se nedávno s kapelou chystali zahrát některé jeho skladby z alba „Songs for Drella“ se symfonickým orchestrem a taky že chápu, proč se s v roce ’68 s Louem pohádali kvůli písničkám. Třeba se k němu po koncertě dostanu a aspoň se pozdravíme.

Čtěte také

Eva Turnová: Svátek žen

Jenomže měsíc před akcí jsem zjistila, že mám v ten samý den zahrát na lodi Kamina s Lucií Piussi. Je to prostě osud. Mohla bych si od něj nechat na dálku podepsat knížku, ale to je moc triviální a narušilo by to náš metafyzický vztah.

Koncem února mi volá kamarád: „Ty znáš ředitele Archy, viď? Mohla bys ho poprosit, ať mi John Cale podepíše dvě knížky?“

Volám šéfovi Archy.

„No, že jsi to ty, ať ty knížky nechá na pokladně. On je Cale ale dost náladovej, někdy protivnej, jindy vstřícnej, znáš to.“

Znám to moc dobře.

Čtěte také

Eva Turnová: Fatal Virtual Dating

Když jsem viděla naposledy Lou Reeda pokusila jsem se o vtip a řekla jsem mu větu: „I am dying for Lou“, což znamená zároveň „umírám pro Loua“, ale taky „chce se mi na malou“. Lou Reed mou hříčku buď nepochopil, nebo už ji slyšel mockrát, zamračil se a odkázal mě komisně na dámské toalety.

Nastal den koncertu. „Aspoň že hrajeme ve stejný den jako Cale, ne?“ říká mi Lucia. „Pojď, začíná zvukovka, máme na to deset minut.“

V tu chvíli zazvonil telefon. Volá ředitel Archy.

„Prosím tě, mám tu Johna a ptá se, co do těch knížek pro kamaráda chceš napsat.“

Čtěte také

Eva Turnová: Losadův poměr

Roztřásly se mi kolena. „Já nevím, já teď musím zvučit, ať chvilku počká a já zavolám Tomášovi.“

„No on taky musí zvučit, tak si pospěš.“

Volám Tomášovi.

„Do jedný knížky ať napíše ‚Georgovi‘ a do druhý ‚Jiřině‘.“

Volám řediteli Archy.

„Ať tam napíše ‚Georgovi a Jiřině‘.“

„Do obou jo?“

„Ne jenom do jedný!“

„Do jedný obě ty jména, jo?“

„Ne!“

„Hele vem si toho Johna na ucho.“

Eva Turnová|foto:Ondřej Němec

„Ahoj Johne,“ řeknu nervózně, „prosím tě napiš do jedný ‚Georgovi‘ a do druhý ‚Jiřině‘.“

„Jak se to ‚rž‘ píše?“

„S háčkem. To je taková diakritika, může za to Hus,“ odpovím.

„Tak já píšu ‚Jiřině a Husovi‘…“

„Ne! Hus to jenom vymyslel!“

„Hus vymyslel Jiřinu?“

„Víš co, napiš to bez háčku, já ho tam pak dopíšu. Už musím letět.“

No připadala jsem si trochu jako husa, ale zase jsem mluvila s Calem. Takže díky, Tome.

Autorka je spisovatelka a rockerka eva@turnova.cz