Eva Turnová: Zvukovka s Johnem Calem
Prvního března měl v Divadle Archa koncert zakládající člen kapely The Velvet Underground John Cale. Pro mě nejsympatičtější osoba z „Velvetů“.
Tolik bych mu toho chtěla říct. Třeba, že mě dojalo, jak se na sebe s Lou Reedem podívali během koncertu na počest Andyho Warhola před skladbou „Style it takes“. Řekla bych mu, že jsme se nedávno s kapelou chystali zahrát některé jeho skladby z alba „Songs for Drella“ se symfonickým orchestrem a taky že chápu, proč se s v roce ’68 s Louem pohádali kvůli písničkám. Třeba se k němu po koncertě dostanu a aspoň se pozdravíme.
Čtěte také
Jenomže měsíc před akcí jsem zjistila, že mám v ten samý den zahrát na lodi Kamina s Lucií Piussi. Je to prostě osud. Mohla bych si od něj nechat na dálku podepsat knížku, ale to je moc triviální a narušilo by to náš metafyzický vztah.
Koncem února mi volá kamarád: „Ty znáš ředitele Archy, viď? Mohla bys ho poprosit, ať mi John Cale podepíše dvě knížky?“
Volám šéfovi Archy.
„No, že jsi to ty, ať ty knížky nechá na pokladně. On je Cale ale dost náladovej, někdy protivnej, jindy vstřícnej, znáš to.“
Znám to moc dobře.
Čtěte také
Když jsem viděla naposledy Lou Reeda pokusila jsem se o vtip a řekla jsem mu větu: „I am dying for Lou“, což znamená zároveň „umírám pro Loua“, ale taky „chce se mi na malou“. Lou Reed mou hříčku buď nepochopil, nebo už ji slyšel mockrát, zamračil se a odkázal mě komisně na dámské toalety.
Nastal den koncertu. „Aspoň že hrajeme ve stejný den jako Cale, ne?“ říká mi Lucia. „Pojď, začíná zvukovka, máme na to deset minut.“
V tu chvíli zazvonil telefon. Volá ředitel Archy.
„Prosím tě, mám tu Johna a ptá se, co do těch knížek pro kamaráda chceš napsat.“
Čtěte také
Roztřásly se mi kolena. „Já nevím, já teď musím zvučit, ať chvilku počká a já zavolám Tomášovi.“
„No on taky musí zvučit, tak si pospěš.“
Volám Tomášovi.
„Do jedný knížky ať napíše ‚Georgovi‘ a do druhý ‚Jiřině‘.“
Volám řediteli Archy.
„Ať tam napíše ‚Georgovi a Jiřině‘.“
„Do obou jo?“
„Ne jenom do jedný!“
„Do jedný obě ty jména, jo?“
„Ne!“
„Hele vem si toho Johna na ucho.“
„Ahoj Johne,“ řeknu nervózně, „prosím tě napiš do jedný ‚Georgovi‘ a do druhý ‚Jiřině‘.“
„Jak se to ‚rž‘ píše?“
„S háčkem. To je taková diakritika, může za to Hus,“ odpovím.
„Tak já píšu ‚Jiřině a Husovi‘…“
„Ne! Hus to jenom vymyslel!“
„Hus vymyslel Jiřinu?“
„Víš co, napiš to bez háčku, já ho tam pak dopíšu. Už musím letět.“
No připadala jsem si trochu jako husa, ale zase jsem mluvila s Calem. Takže díky, Tome.
Autorka je spisovatelka a rockerka eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
